Vodní dýmka, to jsou desítky jmen a označení, které se jazykově a kulturně liší. Kamarádi z Blízkého východu ji označují jmény nargila (Turecko), šiša, shisha a sheesha (Egypt, Súdán, Tunisko) nebo hookah (původ slova je z Indie, to už je tak trochu v Asii, přejato následně do angličtiny).
Sranda je, že lidé u nás slovo šííííííša (nesnáším, jak to natahují!) používají k označení dýmky, zatímco shisha třeba v USA vyjadřuje tabák, který se do dýmky cpe. Chaos! Kde tedy soudruzi z NDR udělali chybu? Konec popichování, pusťme se do toho!
Co to je vodní dýmka?
Vodní dýmka je konstrukt sloužící k inhalaci dýmu, jenž je produkován ohřevem tabáku nebo jeho náhražky v korunce za pomoci žáru z uhlíků. Jde o jednoduchý princip, který se za několik stovek let téměř nezměnil. Co se změnilo, jsou podmínky, materiály, způsoby kouření a metody přípravy.
ZÁKLADNÍ SCHÉMA VODNÍ DÝMKY
Celé kouzlo tkví v tom, že se do korunky umístí tabák. Na korunku se umístí alobal nebo jiný systém přenosu tepla (Kaloud Lotus, Badcha, AoT atd.) a na něj do ruda rozžhavené uhlí (kokosové, bambusové, z popela malajských netopýrů, rychlozápalné sucks). Vlivem tepla se tabák v korunce ohřívá a dým z něj putuje tělem dýmky skrze srdce do vázy, kde se ve vodě ochlazuje. Taháním vzniká podtlak. Poté dým prochází zpět srdcem a následně vývodem do šlauchu. No a pak ten dým vyfouknete, nebo se zakuckáte až běda.
Schéma vodní dýmky |
Historie
Dýmka byla záležitostí bohatých velmožů a členů královského dvora, byla rovněž symbolem prestiže a společenského postavení. V průběhu staletí dýmka stávala dostupnější až si nakonec našla své pevné místo v kultuře východních národů.
Indové kouřící dýmku (hookah) |
Dnes, mimo tradiční arabské státy (Turecko, Egypt, Tunisko atd.), se mezi dýmkařské velmoci řadí hlavně USA, Rusko a Německo. Dle mého skromného názoru, Araby řadím mezi konzervativce. Za staletí způsob kouření téměř neinovovali, jejich dýmky jsou z tradiční mosazi, plechu a vypálené hlíny. S alobalem se neserou, kouří pěkně „na Araba“ (uhlí přímo na tabáku). V posledních 20 letech se ale mnohé zlepšuje – dýmky jsou vyráběny z nerezu, tabáky jsou rozličných příchutí a Arabové pomalu inovují. Tradiční výrobci jsou Aladin a Top Mark.
Trendy se ale určují jinde. V posledních 10 letech se vyrojilo mnoho společností, které vodní dýmky pojali odlišně, inovativně a moderně. Kaya, Amy, Fumo, Khalil Mamoon, El Nefes, Starbuzz, Sahara Smoke, insahaAR, Meduse, Art Hookah, BroHood a další, kteří udávají světovému trhu nové trendy a drží si svou vlastní kvalitu. O vzrůstajícím trhu s příslušenstvím a lídrech v oblasti tabáku si povíme jindy.
Jak určitě tušíte, dýmka se skládá z různých částí a komponentů. Pokusím se vám je jednoduše všechny popsat, aby to pochopil i ten největší gumák.
KORUNKA
Obyčejná hliněná korunka je plytká, obvykle s 5 vzduchovými otvory a jedná se o syrskou a egyptskou klasiku. Prodává se klasicky s dýmkami značky Top Mark. V různých modifikacích (jiná barva, hloubka, počet otvorů) ji pak nabízí většina výrobců na trhu.
Klasická hliněná korunka |
Pokud nechcete kouřit jako Arabové a odrovnat si plíce hned, potom překrýváte korunky alobalem. Alobal je v několika vrstvách (min. 2 vrstvy normálního alobalu, 1 vrstva grilovacího) a je penetrován (:O) množstvím dírek, aby mohlo teplo z uhlíků lépe proudit do korunky.
Korunka typu vortex |
ŠLAUCH
Klasický šlauch je vyrobený z papíru, kovového drátu, igelitu a dvou dřevěných koncovek. Na povrchu jsou potaženy tkaninou a některé obsahují tvrdé úchopové „tyče“ v horní části šlauchu. Tento typ šlauchu je nepromývatelný, protože všichni asi víte, co se stane s drátem když přijde do dlouhodobého styku s vodou. Stejně jako náš známý samopal vz. 24, tak i ten drát časem koroduje. Je pak celkem k vzteku inhalovat spolu s dýmem částečky rzi a trouchnivějícího papíru. Promyvatelnými verzemi klasických šlauchů jsou Nammor a Narbish.
Klasický papírový šlauch |
Moderní promyvatelný šlauch typu Nammor |
U silikonových šlauchů hraje náustek podstatnou roli, a proto je jeho design mnohem nápaditější. I materiál je více různorodý, od akrylu, přes sklo, kov, až po lakované dřevo. Koncovky jsou buď jednolité, nebo na díly (kovová základna + náustek).
Silikonové šlauchy s plastovými náustky |
VÁZA
Váza se v horní části spojuje s tělem; obvykle je mezi nimi kus gumového či silikonového těsnění a tělo se prostě strčí do vázy (není to ideální řešení, tělo má tendenci se kymácet a při přenosu dýmky z místa na místo ji nemůžete chytnou za tělo, jelikož by vám spadla váza - odzkoušeno). Lepším řešením je závit, tělo se tak napevno spojí s vázou a zabrání tak úniku vzduchu. Spojit tělo s vázou lze taky pomocích různých click řešení a pomocí svorek (to jsem viděl v čajovně ve Vídni, divní ti Rakušáci).
Klasická váza |
Do vázy se dá rvát všechno možné, ale naprostý základ je čistá voda. S mlíkem se neserte, stejně to výslednému kouřovému efektu moc nepřidá a příslib hutného dýmu je ten tam. Chlast a dýmka, to k sobě taky moc nepatří – klidně si vyzkoušejte, co s vámi udělá pár minut kouření s vodkou či portským ve váze. S perlivými nápoji to taky není úplně ono, při vtahování máte takový jemně dusivý pocit (oxid uhličitý, bitch). Hladina tekutiny by měla dosahovat 1-2 cm nad konec downstemu.
Co je OK: voda + led, kousky ovoce, máta a jiné bylinky
Váza se závitem |
Tělo dýmky (stem) je místem, kterým prochází dým do vázy. V jeho horní části se nachází zúžení pro připojení korunky (konektor), pod ním je obvykle tácek. V dolní části se nachází srdce, ve kterém je umístěn zpětný ventil, konektor pro šlauch(y) a downstem (dolní tyč) směřující do vázy. Těla bývají zdobná – ornamenty, rytiny a zaobleniny jsou častým prvkem u starých i moderních dýmek. Z klasického konceptu se vymykají moderní celoskleněné a sklo-kov dýmky, které jsou řešeny mnohdy odlišným způsobem.
Některé dýmky mají v horní části ještě koš určený k chlazení dýmky, ten se musí naplnit ledem. Jiné obsahují třeba držáky na šlauch, další jsou po celé délce těla pokryty plastikou draků, princezen, nebo truhlou s pokladem.
Tradiční tělo v moderním provedení |
Tělo bývá často zakončeno odnímatelným táckem, který slouží k odkládání uhlíků, hrnku s čajem a dalších kravin. Jeho velikost je v průměru 20 cm, větší verze pak do 35 cm.
Bohužel, voda v našich krajích má jeden zlý nešvar – tvoří vodní kámen a usazeniny. Ty se nevyhýbají ani dýmkám, některé dýmky jsou na vodní kámen zvlášť náchylné a po pár měsících kouření zjišťujete, že vlastníte hnusnou krápníkovitou dýmku. U nerezu, ošetřeném hliníku a skla tohle odpadá. Don't worry, u těch levnějších se toho lze zbavit (a já vám povím jak!).
PŘÍSLUŠENSTVÍ
TĚSNĚNÍ
Jak ke korunce, tak ke šlauchu budete potřebovat příslušné těsnění. Vyrábějí se z gumy či silikonu a časem krásně hnědnou až jsou ve finále černé jako ty uhlíky. Když z jakéhokoliv důvodu nebudete mít po ruce těsnění, tak improvizujte – vlhké noviny, nafukovací balónek!
TARBUŠ
Kryt, poklop, domek...ty jména se mi moc nelíbí. Tradiční tarbuš je vzorované závětří, které slouží k udržení tepla a ke zvýšení jeho intenzity na korunku. Ideálně se podle něj dělá alobalový domek, který slouží k urychlení rozpálení uhlíků, ale o tom až jindy.
KLEŠTĚ
Je jedno jaký tvar, design nebo značku používáte. Kleště jsou jednoduchým nástrojem, jak manipulovat s uhlíky, tabákem nebo jednohubkama. Nothing more to say.
BLBOSTI
Nějaká štětka (:O) na promývání těla a vázy se vždycky hodí. Jestli chcete udělat machra před partou, kupte potravinové barvivo a střelte ho do vody, vypadá to efektně.
THE END
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
DALŠÍ DÍL: DÝMKAŘSKÁ BIBLE #2: KORUNKY
Žádné komentáře:
Okomentovat