Dýmkařská bible #5 - Alobal a uhlí

Nevíš, co je RZU. Bambusové vs. kokosové uhlí? Potřebuju 500m alobal, nebo stačí sítko? Ok, chápu. Je na čase si něco říct o zdrojích tepla (tohle není o Prague Pride) a pokud na korunku nefoukáte fénem, nebo nepřipalujete hořákem na Crème Brûléé, tak vám menší povídání o uhlících a alobalu celkem bodne. So, jump right in!

Alobal

Pokud nejste Arab (ne, nestačí k tomu palestina a velbloud), tak zajisté používáte při kouření dýmky alobal. Ne, že byste zrovna vytvářeli labutě nebo obalovali dýmku jako Apollo 11, ale něco mezi tabákem a uhlím mít musíte.

Možná si řeknete, že o takové triviální věci, jako je alobal na korunce, nemusím vůbec psát. A víte, co? Přece napíšu, ha! Dejme tomu, že alobal se začal komerčně používat v polovině minulého století. Nějaká chytrá hlava, osvícený dýmkař, zkusila něco nového a plácla děrovaný alobal na korunku s tabákem. Ejhle, novinka je na světě. Jelikož jsem byl v té době ještě v bříšku (hodně hluboko v bříšku), tak o zrodu tohoto fenoménu nejsem schopen podat zásadní informace. Co dokážu, je popsat vám, kam se to vyvinulo a v čem je vlastně použití alobalu super/na hovno.

Čti od zadu!

Netuším, co bylo dříve. Jestli alobal v dýmkaření, nebo příchod klasického tabáku, tak, jak ho dnes známe (med, voda, melasa, glycerin, tabák, chuťová složka). Každopádně tento nový typ tabáku nebyl z tmavých odrůd a jeho tepelné vlastnosti byly také jiné – na Araba se prostě pálil. Alobal se ukázal být řešením. Vytvořením prostoru mezi tabákem a uhlím se zabránilo rychlému spálení a chuť vynikla mnohem více. Proud tepla se dal regulovat počtem a velikostí dírek, při nedostatečném žáru se využila tarbuš (ten tarbuš, ta tarbuš…odvěká hádka, jako s kedlubnem). Plesk, moderní vodní dýmka žije!

Alobal se samozřejmě dělí na určité druhy v ohledu na jejich mocnost (přichází ke slovu těžká matika, zmiz, dokud je čas). Ten, který smotáte mámě v kuchyni (a že už jsem pěkných pár kilometrů odcizil za těch 6 let), má mocnost asi 7-9 mikronů. Nevíš, co je mikron? Neřeš. Tento typ alobalu je dobrý, ale dobrý je za 3. Snáze se trhá, je potřeba více vrstev a při přenášení na akce se vysloveně jebe a nejde odmotat beze ztrát. Pak jsou tu alobaly grilovací, které mají mocnost kolem 12 mikronů. S nimi se manipuluje o poznání lépe, jsou tvrdší, vrstva stačí jedna či dvě, ale připlatíte si, bando.

Nebyl bych to já, kdybych za ta léta nevyzkoušel téměř vše, co je v nabídce. Setkal jsem se s alobalem, respektive rolí alobalu o délce 1 km, která stála pár stovek. To prostě nevypotřebujete za měsíc, i když si z toho budete motat mikulášské berle. V dobách nouze jsem prubnul i alobal čokolády z Alberta, výdrž a mocnost nic moc, ale čokoška chutnala a dýmka (ne dlouho) fungovala. Po nějakém čase moje dýmkařská deformace začala pronikat i do grilování, prostě ten hermoš mimoděk před grilováním rozpíchám jako korunku a pak se hňup divím, proč mi celý vytekl.

K funkční stránce věci, takhle já dávám na korunku alobal. V prodeji na různých místech jsou i čtverce alobalu přímo na korunku, hodí se to do čajoven a pro lenochy. My si to projedem klasickým způsobem. Postup popíšu s normálním kuchyňským alobalem, pro grilovací platí jen 1-2 vrstvy:

1)  Urvěte si tak 20 cm dlouhý pruh alobalu. Přeložte jej dvakrát (vzn. 4 vrstvy) tak, aby matnou stranou koukal na vás.

2) Uhlaďte vzniklý obdélník, čtverec, whatever. Položte jej na korunku a oběma rukama přitlačte na okraje korunky, stahujte alobal pomalu dolů k zemi a pořádně jej vypněte, to je důležité.
3) Jehla, špendlík, párátko, zub, vidlička, náušnice. Co s tím? Píchat (:O) snad umíte všichni, tak do práce!

4) TADÁÁÁÁÁÁÁ

Tak..

..na

to!

S alobalem se dá dělat více věcí než jen staromódně balit korunky. Při rozpalování uhlíků vám dobře poslouží menší alobalové iglú s komínem, zkrátíte si dobu čekání na rudé uhlíky někdy i o minuty.

Iglůůůů

Úroveň náročnosti: pro idioty

Pokud chcete slintat nad většími oblaky dýmu a zajímavější chutí, naučte se používat alobalového šneka (low-cost varianta flejvr sejvru). Šnek zajistí, že uhlíky budou ve větší vzdálenosti od tabáku. Navíc, šnek se rozehřeje po celém svém povrchu, takže rovnoměrněji spaluje tabák uvnitř korunky.

Rozdíl pozná jedině odborník

Úroveň náročnosti: smotat brko je těžší

Spousta začínajících dýmkařů nemá v balení s první dýmkou tarbuš, to je mnohdy problém. Alobal ale vykouzlí tarbuš takových tvarů a velikostí, kam až vaše fantazie sahá. Je v podstatě na vás, jak to kolem korunky omotáte, ale mě se osvědčil tento způsob:

1) Urvěte si tak 40 cm dlouhý pruh alobalu. Přehněte jej po celé délce na půl, všechny strany přehněte dovnitř a uhlaďte.

2) Obalte kolem korunky a na konci zakudlete do sebe. Vrchní část lehce přimáčkněte k sobě, až vznikne užší komín.

Úroveň náročnosti: pro začátečníky

K odsypání a úschově tabáku, k nahrazení těsnění, k tvorbě tácku na oklepávání uhlíků. Alobal vám pomůže snad ve všem, práci s ním by měl každý dýmkař mít v malíčku, ve všech 4 malíčcích. Určitě přijdete na dalších 50 odstínů využití alobalu (zdravím ženy s BDSM sexuálními fantaziemi).

V dnešní době je alobal mnohdy nahrazován modernějšími prostředky, mezi ně patří Kaloud Lotus a jeho obdoby, nástavce na korunky (Badcha, Birdhunter, Brohood Phoenix) a množství děrovaných sítek. Je to bez bordelu, nemusíte s sebou tahat alobal a píchátka. Některé fungují výtečně, jiné jsou, mírně řečeno, diskutabilní.

Uhlí

No, bez něj by to celé tak nějak nefungovalo (pokud teda nejste zruční s fénem). Různých tvarů, bambus/kokos/dětské nehty, čadící, zhasínající, černé/šedé, s dírou/výřezem, kostky/válečky/matice, RZU/klasické. To všechno jsou uhlíky, nečekaně. Uhlí, které lze přinutit ke spolupráci s vodní dýmkou, je 3 druhů. Jsou to rychlozápalné uhlíky, přírodní netvarované uhlíky a přírodní tvarované uhlíky.

RYCHLOZÁPALNÉ UHLÍKY (RZU)

Tyto uhlíky známe všichni asi nejvíce, i když bychom radši neměli. Uhlí ve tvaru větších tablet s lehkým prohnutím pro lepší proudění vzduchu. Rozžehnou se během minuty, vše jednoduše zapalovačem, jsou levné (cena se liší podle značky/velikosti). Až potud vše v pořádku. Proč jsou tedy tak nenáviděné?

Rychlozápalný velehnus

RZU obsahují povrchovou chemickou úpravu, která zapříčiní jejich rychlé rozpálení po celém obvodu. SMRDÍ.TO.JAKO.SMRT - tohle vám asi proběhne hlavou, jakmile je budete vesele pálit zapalovačem. Je to tak, povrchová vrstva obsahuje ledek a ten při rozpalování smrdí jako Babišovo daňové přiznání. Ovlivňuje chuť vcelku zásadním způsobem, k horšímu. Mimo to, je příčinou bolesti hlavy, která spoustu kuřáků velmi často postihuje - je to vinou nedokonalého spálení celé povrchové chemické vrstvy a samozřejmě látek jako právě ledek (čmuchám nový rým). Další špatnou vlastností je krátká výdrž, obyčejný uhlík z trafiky vám zmizí klidně do 20 minut, to nechceš. Rovněž produkují velké množství popela a nemájí takovou výhřevnost, jako jejich kokosoví bratříčci. RZU je vyrobené z uhelného prachu, který je kompresí stlačen do tvaru uhlíku a obohacen o chemickou vrstvu.

I s RZU se však dá kouřit, jen je důležité dodržet několik zásad:

- kupte kvalitní rychlozápalné uhlí, třeba Instant-Lite nebo Carbopol
- uhlíky rozpalte do ruda, nikde nesmí být tmavé místo (zbytky vrstvy, hlava bude bolet)
- uhlík stačí napálit (eh, jako ohněm, ne?) a položit vrchní stranou dolů, díky proudění tepla se uhlík rozehřeje za chvíli sám
- často oklepávejte, okolní popel hodně snižuje už tak malou výhřevnost

Čerpám ze zkušeností Adama Salamona, mého dobrého kamaráda a provozovatele e-shopu salec.eu. Dělal jsem si z něj prdel, protože měl Meduse a fláknul na ni RZU, ale po konci session jsem byl nucen přiznat, že to s RZU opravdu umí.

PŘÍRODNÍ TVAROVANÉ UHLÍKY

Dlouhý a debilní název, nicméně dobře vystihuje jejich podstatu. Tento typ uhlí se nejvíce hodí k vodní dýmce. Základním materiálem pro jejich výrobu jsou kokosové slupky, sem tam bambus a uhelný prach (v případě tzv. prstových uhlíků). Jsou dostupné v podobě kostek (1 cm3), půlek, malých briket, maticí a dlouhých válečků (proto prstové uhlíky, no ni?). Vždycky mě pobaví, když na obalu píšou, že jsou vhodné i na normální grilování...už vidím těch 72 malých kostek, jak mi místo dýmky dělaj steak.

Párek nad tím opečete!

Mezi jejich hlavní výhody patří vysoká výhřevnost, relativně malé množství popela a fakt, že téměř neovlivňují chuť tabáku v korunce. Prodávají se v kilových, až 30kg baleních. Jelikož neobsahují žádnou chemickou vrstvu, rozpalují se o dost déle a nad zapalovačem je to asi taková šichta jako mytí Škromacha (dnes mám lehce nekorektní politickou náladu :/). Proto je lepší používat sporák, přenosný plynový vařič, elektrickou plotnu (nejlepší je spirála, indukční však taky funguje), nebo zasraně drahý a zbytečný Blazn Burner (ani to negoogluj!). I tady samozřejmě platí, že uhlík musí být ze všech stran do ruda nažhavený, ta bolest hlavy za to fakt nestojí.

Kokosáky>bambusáky>matice>prsty. Tohle je pořadí všech druhů podle jejich kvality. Samozřejmě, že existují tři prdele všemožných značek, takže vyberu ty nejdůležitější kokosáky:

COCOBRICO

Tom Cococha

Svého času nejpopulárnější kokosové uhlíky na našem trhu. Bytelná krabice, dlouhá výhřevnost, lehký smrad při rozpalování, 72 kostek a pěkně tvarované. Před pár lety bohužel odešela na trh špatná várka, jelikož velký distribuční sklad postihly povodně a celou várku vytopily. Uhlí už znova nebylo tak kvalitní a po rozpálení zhasínalo. Od té doby to jde s nimi z kopce, špatně nasekané, horší krabice, víc smradu při rozpálení. Spousta lídí/čajoven už je kupuje snad jen ze zvyku.

TOM COCOCHA

Tyto uhlíky jsem začal používat jako náhradu za Cocobrica. Perfektní tvar, dostupná 3kg varianta, nesmrděly moc, popela minimum. Používal bych je dodnes, ale postupně se vytrácely a byly postupně cennější než slušný cigoš. Několik produktových variant, liší se podle barvy na obalu. Jděte do nich, jsou dobré.

COCOTAMARA

Nadějné uhlíky, které ovšem zabíjí šilené množství popela, které za sebou nechávají. Ten popel je totiž konzistentní a bez vnějšího zásahu sám neopadne, snižuje to hodně výhřevnost. Jinak tvarem i smradem cool.

KAYA NUTS

Kaya Nuts

Relativně mladé uhlíky od výrobce vodních dýmek Kaya. Jsou to uhlíky, které momentálně používám. Za slušné peníze 72 krásně ostrých kostek, které mají skvělou výhřevnost, minimum popela a nesmrdí jako dámské šatny po volejbale. TOppppppp.

Další dobré uhlíky: Cocobuzz, Titanium, El Fuego
Další na hovno uhlíky: Cocogreen, Cocosmokes, Medité

Co se týče bambusových uhlíků, přišel jsem do styku jen se značkou Bamboocha a Zambookah. Rozehřívají se rychleji než kokosáky, ale mají více popela a slabší výhřevnost. Byl to můj mezistupeň mezi RZU a kokosáky, pěkný jeden rok.

Prstové uhlíky jsou zase vyrobeny ze stlačeného uhelného prachu, ale na rozdíl od RZU už není přidána chemická složka a uhlí vyjíždí v malých válečcích, které se snadno lámou na menší kousky. Lze je také vyrábět z lemon woodu (nemá to ekvivalent v češtině a nechce se mi věřit, že to je citronové dřevo). Mají slabou výhřevnost, drolí se a používají se hlavně v čajovnách v Evropě (když už nemají RZU -_-)

PŘÍRODNÍ NETVAROVANÉ UHLÍKY

Pod tímto názvem se skrývá normální uhlí na grilování. Zkrátka odsekané dřevěné uhlí, jenže s těmito uhlíky je docela zábava. Můžete se celkem snadno přiotrávit. Jinak jednoduchá rovnice: dlouho se rozpalují + produkují hodně popela + hoří děsivě rychle + špiní ruce + slabá výhřevnost = serte na to :)

ZVLÁŠTNOSTI A BIZÁR

Existuje i pár zajímavých uhlíků, které jsem nechtěl zařadit do kategorií zmíněných výše. Například uhlí Fantasia Air-Flow, jsou to kokosové uhlíky, které mají ve své spodní části výřez ve tvaru hrotu. Pro lepší představu, uhlík stojí na dvou protějších špičkách a jeho prostředek je vybraný do tvaru hrotu. Pfff, prostě je to nějaká vychytávka na lepší proudění tepla, končím!

Celkem fantazie...

Pak jsou tady matice, lze je vyrábět jak z kokosových slupek, tak ze stlačeného uhelného prachu. Jsou to uhlíky velké, kruhové, často s otvorem uprostřed. Jsou koncipovány pro vortexy a phunnely, weird shit.

Rozpalování

Už jsem to sice psal, ale abyste to měli nějak pěkně shrnuto, střelím to tu takhle. Rozpalování uhlíků je občas věc ryzí alchymie, záchvatu kreativity, naprosté blbosti a neprůstřelné rutiny. Tak jak na to?

Na RZU stačí i jedna sirka, ale zapalovač je jistější. Pokud jste někde venku (tenhle odpad snad používáte všichni jen v nutnosti), tak postačí sirky, zapalovač, kapesní žhavič a v nejlepším malý přenosný vařič. Jde hlavně o to, aby se z uhlíku odpařila ta chemická vrstva, byl kompletně rudý a nešel z něj už žádný další zbytečný zápach.

Jednoduchá mřížka, ale dělá kouzla

Ohledně kokosáků/bambusáků je to lehce složitější, toho ohně je třeba víc. Nejlepší je to hodit do táboráku/krbu a počkat 2 minuty, uhlík je úplně rudý. Pak jsou tady různé vařiče, pokud jdete do přírody, tak počítám s plynovými. Osvědčilo se mi použít mřížku od větráku k PC, hodíte ji na plynový vařič, uhlíky v klidečku položíte nahoru a počkáte pár minut. Pokud jste v domácnosti, či ve vděčném podniku, kde vám to v kuchyni rozpálí, tak sporák je nejlepší možnost. Jinak jsou tu vařiče elektrické, nejlépe spirály. Staré spirály ETA nemají pojistku proti přepětí, takže žhnou jako divé (naleznete na aukru, cajk). Jinak indukční se dají použít taky, ale smrdí to o hodně víc a je to delší. V případě, že máte na oddělání starou mirkovlnku, tak tam se rozdělávají uhlíky rovněž výborně. Položíte je na kuchyňské kachle, dáte to na 5 minut a taháte to úplně rudé.

Je tu ještě jedna možnost, jak si s pomocí RZU kvalitně nahřát kokosáky. Stačí si koupit to nejlevnější balení RZU, vzít dvě tablety, dát mezi ně jeden kokosák, zabalit do alobalové tarbuše a za 5 minut máte hotový kokosák. Velmi dobrá vychytávka, původem z Dýmkařů. Tak nebuď posera a zkus to!

Co vám velmi urychlí dobu rozpálení, je alobalová tarbuš (iglů z části věnované alobalu). Je velmi důležité, aby měla na svém povrchu velký otvor (princip pece) a může urychlit rozpálení skutečně až o minuty. Stačí vzít alobal, nějakou krabičku/džbán, obdělat do kolem dokola, sundat, udělat díru a hop, vybavené. Viz. výše.

P.S.: Tady máte menší videjko, jak se ty uhlíky teda dělají :)

THE END

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

DALŠÍ DÍL: DÝMKAŘSKÁ BIBLE #6 - METODY NABÍJENÍ KORUNEK