Před chvílí se mě dědeček s rádiovkou v iSmoke Store zeptal, jaké to vlastně je, být dýmkařem. Kdo jsme, co děláme, co máme rádi a z čeho se nám zvedá kufr. Zvláštní otázka. Pánovi však zavírali poštu a on musel chvátat, takže jsem mu nestihl zarepovat svůj životní příběh. Proměním ho tedy v článek.
Věc, která nás, evropské dýmkaře, charakterizuje snad nejvíce, to jest společenskost. Zní to trošku krkolomně a zkuste to říct 7x rychle za sebou. Evropské zdůrazňuji proto, aby nedošlo k mýlce. Třeba arabští dýmkaři jsou totiž hrozní sólisti. Znáte ten nejhorší pohled, kterým vás může dýmkař počastovat? Ano, když mu chcete sebrat dýmku, kterou zrovna dostal. To se v arabských zemích děje běžně. U nich totiž je nepsaným pravidlem 1 dýmka = 1 osoba. Páprdové zakořenění ve svém křesle v kavárně/shisha baru jedou pěkně jednu za druhou - tomu už se říká závislost.
K tomu, jak jsme družní. Je to tak, spoustu vyjímečných lidí ve svém životě jsem potkal prostřednictvím dýmek. S dýmkou je navazování rozhovoru dost jednoduché. Jako netradiční rande je to ještě lepší. Lidi jsou uvolnění, ti běžní se baví o nezávislosti Kuvajtu, dýmkaři vyměňují historky a zkušenosti. To je ta úžasná věc. Samozřejmě, každý jsme nějaký. Blázni, IQ fighteři, mongolové, zarytí čajovníci atd. Jedno nás spojuje (a teď nemyslím ty žluté chcanky od Staropramenu). Jsou však mezi námi i vlci samotáři, dýmkaří sami, čtou si, přemýšlejí. Já sám si dýmku takhle rád dám, hlavně k večeru.
Ostatní vlastnosti, vzorce chování a návyky zkrátím do rychlého přehledu.
Psychologický profil: dýmkař/dýmkařka
Notoricky známí tím, že..
1) Utrácíme většinu měsíční almužny za tabák, uhlí a čajovnu
2) Náš nábytek a podlaha jsou posety spáleninami od uhlíků
Každá pařba, KAŽDÁ! Vždycky se najde příliš opilý kamarád, který do dýmky kopne/drcne/vtančí. Uhlíky na koberci, horečná snaha je zvednout, leckdy i najít. Podlahy, linolea, koberce, domácí mazlíčci, plyšáci. Nic neujde uhlíkové zkáze.
3) Loudíme tabák po všech, kdo cestují směr USA/UAE/Rusko/Německo
Rodinné příslušníky a přátele ujišťujeme, jaká je přesná hraniční gramáž povolená k převozu. Využijeme ji do mrtě. Popřípadě rozhodíme do kufrů. Seber, co můžeš! Pak to výhodně prodáme...možná.
4) S prvními paprsky slunce vyrážíme s dýmkou ven
Funguje to jako magnet. Trochu se oteplí, slunce opálí první chlup do běla a nás už to táhne ven. Lesy, louky, hory, potoky, řeky a rybníky. To je náš hood.
5) V podstatě vyrážíme s dýmkou v jakémkoliv počasí
Ono to není jen slunce, co nás vytáhne z pelechu.V každém ročním období má dýmka své kouzlo. Někdy klepete kosu, jindy omdléváte vedrem. Venku státní převrat, defenestrace, pochod homosexuálů nebo příjezd papeže. Dýmka přijde vhod!
6) Dýmka zastoupí všechna denní jídla, od snídaně po druhou večeři
Věc, která nás, evropské dýmkaře, charakterizuje snad nejvíce, to jest společenskost. Zní to trošku krkolomně a zkuste to říct 7x rychle za sebou. Evropské zdůrazňuji proto, aby nedošlo k mýlce. Třeba arabští dýmkaři jsou totiž hrozní sólisti. Znáte ten nejhorší pohled, kterým vás může dýmkař počastovat? Ano, když mu chcete sebrat dýmku, kterou zrovna dostal. To se v arabských zemích děje běžně. U nich totiž je nepsaným pravidlem 1 dýmka = 1 osoba. Páprdové zakořenění ve svém křesle v kavárně/shisha baru jedou pěkně jednu za druhou - tomu už se říká závislost.
K tomu, jak jsme družní. Je to tak, spoustu vyjímečných lidí ve svém životě jsem potkal prostřednictvím dýmek. S dýmkou je navazování rozhovoru dost jednoduché. Jako netradiční rande je to ještě lepší. Lidi jsou uvolnění, ti běžní se baví o nezávislosti Kuvajtu, dýmkaři vyměňují historky a zkušenosti. To je ta úžasná věc. Samozřejmě, každý jsme nějaký. Blázni, IQ fighteři, mongolové, zarytí čajovníci atd. Jedno nás spojuje (a teď nemyslím ty žluté chcanky od Staropramenu). Jsou však mezi námi i vlci samotáři, dýmkaří sami, čtou si, přemýšlejí. Já sám si dýmku takhle rád dám, hlavně k večeru.
Ostatní vlastnosti, vzorce chování a návyky zkrátím do rychlého přehledu.
Psychologický profil: dýmkař/dýmkařka
Notoricky známí tím, že..
1) Utrácíme většinu měsíční almužny za tabák, uhlí a čajovnu
Je to tak, rodičům, polovičkám a většinou i sami sobě nepřiznáváme, kolik vlastně v dýmkách utopíme. Buď jste čajovenský pobuda a peníze pumpujete do místního podniku, nebo zkrátka máte velkou spotřebu uhlí a tabáku. Jajks.
Každá pařba, KAŽDÁ! Vždycky se najde příliš opilý kamarád, který do dýmky kopne/drcne/vtančí. Uhlíky na koberci, horečná snaha je zvednout, leckdy i najít. Podlahy, linolea, koberce, domácí mazlíčci, plyšáci. Nic neujde uhlíkové zkáze.
3) Loudíme tabák po všech, kdo cestují směr USA/UAE/Rusko/Německo
Rodinné příslušníky a přátele ujišťujeme, jaká je přesná hraniční gramáž povolená k převozu. Využijeme ji do mrtě. Popřípadě rozhodíme do kufrů. Seber, co můžeš! Pak to výhodně prodáme...možná.
4) S prvními paprsky slunce vyrážíme s dýmkou ven
Funguje to jako magnet. Trochu se oteplí, slunce opálí první chlup do běla a nás už to táhne ven. Lesy, louky, hory, potoky, řeky a rybníky. To je náš hood.
5) V podstatě vyrážíme s dýmkou v jakémkoliv počasí
Ono to není jen slunce, co nás vytáhne z pelechu.V každém ročním období má dýmka své kouzlo. Někdy klepete kosu, jindy omdléváte vedrem. Venku státní převrat, defenestrace, pochod homosexuálů nebo příjezd papeže. Dýmka přijde vhod!
6) Dýmka zastoupí všechna denní jídla, od snídaně po druhou večeři
