Tohle roční období mám obzvlášť rád. Uhlíky prásknete do táboráku, vodu vezmete z potoka (bacha na ráčky, hajzlíci rádi lezou do vázy) a dýmkou doplníte snad každou činnost. Jistě, mohou vás sužovat útrapy v podobě po dýmce nadržených kamarádů, poletujících dýmuchtivých vos a tropické bouře nad hlavou. Na podzim vám do korunky lítá listí, v zimě si kolem dýmky postavíte sněhuláka a na jaře si budete kýchat na tabák. Léto, ano léto je ideální. Jak takové léto s dýmkou vypadá? Z vlastních zážitků jsem vybral 10 roztodivných příležitostí, které k létu neodmyslitelně patří. Let the sunshine in, my horde!
Dýmkař na vodě
 |
| Někdy jste na to sám |
První typ je rozšířenější. Dýmkař zde plní roli lidového manažera štěstí. Většina posádek striktně zakáže dýmku během plavby, protože co kdyby uhlík spadl na raft a my se s grácií Titaniku poroučeli ke dnu?! Zastávky během plavby na doplnění hladiny piva a hermelínu v housce jsou tak pade na pade, někdo tvrdí, že se přece nebudeme zdržovat a plujeme dál, však nám všichni uplavou, jiní si zase chill rádi dopřejí. Dýmku proto do barelu, vše potřebné s sebou. Valná většina případů však končí vykázáním dýmkaře k pádlu a vidinou vytoužené dýmky až v bezpečí kempu. Kamarádky vytasí pohled autem přejeté srny, kamarádi dorážejí, ať připravíš dýmku, proč si ji jinak s sebou tahal, že. Konečně kouříme! Vše v pořádku, jen koukej dohlédnout, aby dýmka jela celý večer. Over and over again.
 |
| Jindy je vás více |
 |
| No, někdy až moc |
Při zastávce i během session v kempu vyvoláte určitý rozruch, buďte připraveni. Spousta lidí se diví, co to s sebou taháte za těžítka, mnoho jich chce vyzkoušet, část se k vám přímo přilebedí. Z vlastní zkušenosti vím, že jste spíš za exoty, ale takové milé, neškodné. Nezapomeňte se dostatečně vybavit, na vodě toho kromě ohně a zaručeně domácí pálenky moc neseženete.
Dýmkař na festivalu
 |
| Nekecám, šéfe |
Já letos absolvoval High Jump a Mácháč. To první není tak úplně festival, spíš přehlídka zaříznutých plavek, epických placáků ze 30 metrů a velmi uvolněné nálady. Naše dýmkařská squad poctivě dýmila za každého počasí, za deště i sluníčka. Přimotal se ke mně vysněžený Ben Cristovao a párkrát si potáhl. O něm je známo, že dýmky velmi rád, ale jeho stav naznačoval brzký blackout v blízkém lomu. To Kazma Kazmitch byl větší pánko a pár minut se mnou poseděl. Dýmka mu chutnala, což mě velmi potěšilo. Na festivalech můžete narazit na spoustu hvězdiček a attention whores, takže dát dýmku s Věrou Bílou či Vlastíkem Plamínkem není nemožné.
 |
| Na Szigetu mě s dýmkou nepotěšili |
Dýmkař na grilovačce
 |
| Správná poloha dýmkaře při grilování |
„Čau sokolíku, vezmeš dnes na grilovačku dýmku?“
„Ahoj kozohlave, dýmku vezmu, ale nic dalšího.“
„To mi vysvětlíš!“
„Jak vysvětlíš? Tabáky, uhle, to všechno stojí prachy.“
„No jo, ale vezmi ještě flašku, maso, konfety a kytaru, díky.“
Tyhle hmotné přestřelky probíhají vcelku často. Většina band má však smysl pro čest a dýmkaře od dalšího importu věcí ochrání. Pokud ovšem dýmkař nepřinese další věci z vlastní vůle, já to dělám často, protože jsem za dýmku po nikom zlaťáky nikdy nechtěl. Můj boj, můj koníček. Tak proč s ním nepotěšit ostatní. Není větší letní pohody, než vyvalit se s přáteli u bazénu, rozpálit gril i dýmku a unášet se na vlnách dobré hudby, kouřovými signály nabalovat sousedky a užívat si přítomnosti. V těchto chvílích často vznikají nápady na ovocnou korunku, celoovocnou dýmku a další letní vychytávky. Nebojte se toho, kopněte panáka a směle do díla!
 |
| Existují však i dýmkařské grilovačky |
Dýmkař v parku
 |
| „Zlato, hoří nám dýmka.“ |
Mezi hrozící nebezpeční počítejte všudypřítomné pejsky s aktivním všude-vlezu-všechno-zničím přístupem, zatoulaná frisbee, láteřící důchodce (zase kouříš, co? máš tam drogy, co?) a občasnou policejní hlídku, která se až moc stará. Příjemným bonusem je relativní klid, čistý vzduch, šum listí ve větru, pokud jste hipsta stvoření, tak určitě nějaká bio raw fair trade ručně vyráběná strava, pokud normál, tak kýbl z KFC určitě přijde vhod! Dejte však pozor, mnoho parků má zákaz manipulace s otevřeným ohněm a už jsem dostal menší flastr i za pitomý vařič. Nepomohl ani můj záludný úsměv, ten mi, dle mého názoru, tu pokutu ještě o stovku narazil.
 |
| Občas narazíte na něco opravdu krásného |
Dýmkař na rodinné oslavě
Trochu jsem zvažoval, jestli oslavy zařadit přímo k létu. Avšak frekvence zahradních dýchánků, sklizní jablek na pálenku a svateb úměrně roste s létem. Tak proč ne. Pro přežití takových akcí si dýmku vždy beru s sebou, u nás v rodině se to extra neřeší, takže od nějakých 17 let mě dýmka provází i na tyhle umrlčí mejdany. Důležité je, zda jste latentní dýmkař, či nikoliv.
Pokud to před rodinou tajíte, stává se z toho najednou kovbojka. Příklad. Oslava u dědy, má takové prima hospodářství, které pražská majorita viděla tak max v obrázcích na Googlu. Takže všude kury, bravci, kuřince, vysoká tráva a slivky. Bylo mi 17, dýmku jsem si na tajňačku vzal s sebou, bylo krásně, všichni jsme byli na zahradě. Nemohl jsem se spráskat jako dobytek, sice jsme na vesnici, ale zřejmě bych dostal za uši. Takže dýmka, ale jak a kde?! V baráku ne-e, v autě ne (tatík by mě vystřelil z bot), na zahradě ne (Kubíku, vždyť ty jsi takový slušný kluk, ty přece nekouříš - a zkuste jim to vymluvit). Do sklepa! Zašil jsem se k pecku, nahodil do něj uhle, mezi skořápkami od vajec a senem jsem si nabil Kayu, poté jsem ji uložil mezi ohradu na koks (ten černý, mongol) a zásobník na seno. Špatný, velmi špatný nápad. To jsem měl ale zjistit až později. Na zhruba 40 minut se ustálila rotace sklep-půlka-sklep-zákusek-sklep-ano, mám zase vyznamenání-sklep-jdeme se fotit. Pak jsem zmizel naposled. Přijdu do sklepa a smrdí tam něco víc, než jen egyptská Nakhla. Ono 3 uhlíky a blízkost zásobníku sena, no, udělá to svoje. Co vám budu povídat, rozdýmilo se to trochu více, než jsem předpokládal. Tak jsme hasili pěkně celá rodinka. Tímto způsobem se zbytek rodiny dozvěděl o mé dýmkařské zálibě, žhářství si k tomu už přimysleli sami.
Pravda, nebo fikce? Tahle bajka se nikdy nepřihodila. Ale mohl bych napsat knihu pohádek! Dýmku netajte, není se za co stydět. Když ano, tak ji na oslavu sakra netahejte. Vyděržaj, pioněr.
Pokud máte štěstí, rodina si dá s vámi. Mám rád ten pocit, když si nekuřák dá moji dýmku a s úsměvem na tváři řekne, že sice nekouří, ale tohle je bomba. U rodiny se tak děje často, nikoho však nenutím, jsem rád, že to alespoň tolerují. Občas se mi stává, že jsem takový maňásek na ozvláštnění večírku. „Kubíííí, udělej prosím dýmku, babička to chce vidět.“ Bacha na malá děcka, rádi se hrabou v uhlících. Opilý strýc vám řekne, že cigára jsou stejně lepší. Babičky jsou dvojího typu, buď zběsile pokuřují s vámi, nebo vám rovnou řeknou, že tohle za jejich mladých let nebylo a odkráčí zpět k zákusku. Bratránci a sestřenice s vámi drží basu. Pokud nejsou divní. Často jsou divní.
Dýmkař na balkóně
Správný panelákový tvor chytí summer vibes nejlépe na balkóně, to ví každý. Mezi sušícíma se trenkama a máminými květináči se však polohuje vcelku těžce. Bacha na schod u vstupu, občas tam bývá a několikrát jsem málem letěl s dýmkou až ke schránkám v přízemí. Ujistěte se, že jste si předem nanosili všechny mňamky, komu by se chtělo vstávat, že. Pozor na všímavé sousedy, pokud dýmíte jak lokomotiva, tak zde existuje možnost, že přátelsky pokecáte s hasiči, které ten všímavý ňouma zavolal. Sluneční brýle, nohy hore a nezastaví vás ani letní přeháňka! Avšak není to na žádný gruppen smoke a pokud zrovna neplánujete sraz anonymních anorektiků, místa je málo. Zima není tím pravým ořechovým, proto jsem balkón zařadil právě zde. V palčácích a kombinéze k dýmce totiž usedne jen opravdový požitkář. Let the good times roll!
Dýmkař na letní dovolené
Vymodlené volno je tady. Hoďte šéfa do ignoru, dýmku do tašky a otevřete atlas. Vyberte příjemnou destinaci, jako je Severní Korea, Bhútán či Venezuela. Pořádně si zjistěte, jak to je s kouřením v dané zemi. Nestává se to často, ale za vodní dýmku jsou v různých částech světa pokuty, pokud ji kouříte na veřejnosti.
Na letišti je to taky prima, již několikrát jsem absolvoval příjemnou kontrolu (dutin nikoliv), při které jsem byl vyhlášen na celé letiště, ať se dostavím k bezpečákům. Vysvětlovat, že Hydrogen O2 je opravdu vodní dýmka, zabere trochu času. Samozřejmě podniknete nájezd na místní duty free obchůdek, bloudíte jako úchyl v církevním sboru a hledáte jakýkoliv náznak tabáku do dýmek. Většinou máte smůlu, ale XXXXL Tobleronka taky potěší. V letadle nezkoušejte žádné toaletní srandy, ono ten dým cestující někdy vystraší. Zbytek už v největší pohodě. Tedy pokud si nesednete v letadle mezi 10 Poláků, jejichž frackové při dosednutí letadla na ranvej řvou 10 minut ďakujemy. Hrozný zážitek, brr.
Vybrat správnou denní dobu k dýmce, to není jednoduché. Ráno se vzbudíte, oči zalepené, v tropech je na vás přicuclé prostěradlo takovým způsobem, že vypadáte jako rozměrný joint a pomýšlíte na dýmku. Jenže snídaně (ta neobsahující dým) a aktivní společníci/polovičky, kteří chtějí už 8:01 vyrazit na tour de fakin památky, jsou proti. K obědu většinou dostanete 35°C vedro a švédských stolů, že to ani neujíte. Přesto jste to zkusili, statečně, musím podotknout. Výsledkem je plný bachor a ultimátní lenochod, ve kterého se proměníte. Než se vám rozpálí uhlí, tak už chrápete na nafukovačce. Vychází náááám? Večer. Opravdu nejvhodnější doba pro skvělou dýmku. Ochladí se, opatříte si drink, do hotelového baru vcházíte jako frajer/exot s dýmkou v ruce a nic vás nezastaví. Občas si vás i fotí, Korejci jsou trochu zvláštní.
Dýmkař na pláži
Ať už moře, ledovcové jezero, fjord nebo rybník Větrník, všude je s dýmkou dobře. Pláže obecně disponují dobrým dýmkařským zázemím. Když jste na komerčnějším místě, tak uhlíky uděláte ve stánku s palačinkami, vodu pěkně ze sprchy, barmanka přihodí pár kostek ledu a proměníte každou pláž v ráj. Na samotách platí jednoduché pravidlo - co si nepřineseš, to zkrátka nemáš.
Existují určitá klišé, které dýmkaři na pláži praktikují. Mezi ně patří:
K létu neodmyslitelně patří brigády. Tato část bude věnovaná hlavně mladší generaci, ke které se stále hrdě hlásím. Ve svých telecích letech jsem pracoval v mnoha odvětvích. Když vynecháme klasické čajovny/shisha bary, bylo to vážně různorodé. Vedoucí na táboře, obrážení poutí se skákacím hradem, galeje v továrně na výrobu radiátorů, profesionální trhač samolepek v reklamní agentuře, nosič papíru a demagog-začátečník v PR agentuře.
Jakože, moc si neškrtnete. Na táboře jsem si bral noční hlídky, abych mohl při měsíčku válet kotouče dýmu po lesní mýtině. Přes den prý dávám špatný příklad dětem. Aha. To, že se dívají na chatce na jůtůbery, porno a how to basic, to už není špatný příklad, že? Poutě byly totálně boží! Za pár měsíců jsem znal celý Moravskoslezský kraj jako své boty, přesněji každý kulturák, větší náměstíčko, fotbalové hřiště a park. U autíček jsem se nemohl mnohdy ani napít, protože ti malí piráti a jejich nasosaní tatínci to do sebe pálili v jednom kuse. Nicméně jednou ke mně přidělili zvláštní slečnu, jakože na pomoc. Do dnešních dní mi dělá korektury článků, to byl nejlepší dýmkařský objev, arigato! U skákacího hradu si už dýmku v pohodě rozděláte, jen pozor, aby vám ji hnědí spoluobčané neadoptovali, zatímco vytřepáváte děcka z lanové konstrukce. Been there. seen that.
V továrně jsem byl rád, že vůbec poznám svoji píchačku. Čímž jsem nemyslel obvyklou ukrajinsko-cigánskou posádku ve sprchách. Striktní zákaz kouření, jajks. Dýmka hold počká na doma. Reklamka je tak nějak rodičů, takže s trochou skillu jsem si udělal uhlíky na horkovzdušné pistoli a zvesela lepil samolepky. V PR agentuře jsem byl propálený dýmkař, každý chtěl vyzkoušet. Před odchodem jsem tedy vzal dýmku do práce a v obědové pauze jsme si jak páni debužírovali ve dvoře. Tomu říkám přístup!
Dýmkař v autě
Joo, to je furt léto, že je pěkně a tak. V momentě však přijde slejvák a jste v prdeli. Co nás zachrání? Přece auto, moji drazí. Věrný přítel dýmkaře, pokud zrovna nestojí 3 míče a interiér je v norkové kůži. Auto využívá určitá sorta lidí.
Kufrmachři a interiéroví démoni. První případ je bezpečnější, jednoduše si vytáhnete dýmku z auta, položíte ji před zadek (vaší káry) a páté dveře zakryjí alespoň korunku. Nebo si ji můžete dát dovnitř, ale s mírným nebezpečím převrhnutí. Nohy z auta a kvalitní session při deštíku. Démoni interiéru se nevzdají svých pohodlných sedaček a vymýšlejí, jak dát dýmku uvnitř auta. Liší se to vůz od vozu, v některých případech si dýmku zaklíníte mezi sebe v přední části a dbáte pouze na stabilitu. Doporučuji dlouhý šlauch, jinak to nemá moc smysl. Pro větší bezpečí používejte HMS, uhlí z korunky má nepříjemnou tendenci padat na kůži, jak vaši, tak interiéru.
Kouření za jízdy je ještě větší psina. Pokud je řidič hovado, tak z toho budete mít i kvalitní žonglérské představení, lítá to fakt všude. Tento rok jsme jeli s bandou na dýmkařský sraz, uhlí i dýmku jsme si připravili před jízdou, Oduman N2 Travel, takže žádný obřík. Celou dobu jsme ho drželi, já za korunku, kamarádka za tělo. Avšak Starbuzz Maximus dosáhl snad až výfuku, takže jsme si všichni na pohodu zakouřili. Smoke 'n drive.
Trochu jsem zvažoval, jestli oslavy zařadit přímo k létu. Avšak frekvence zahradních dýchánků, sklizní jablek na pálenku a svateb úměrně roste s létem. Tak proč ne. Pro přežití takových akcí si dýmku vždy beru s sebou, u nás v rodině se to extra neřeší, takže od nějakých 17 let mě dýmka provází i na tyhle umrlčí mejdany. Důležité je, zda jste latentní dýmkař, či nikoliv.
Pokud to před rodinou tajíte, stává se z toho najednou kovbojka. Příklad. Oslava u dědy, má takové prima hospodářství, které pražská majorita viděla tak max v obrázcích na Googlu. Takže všude kury, bravci, kuřince, vysoká tráva a slivky. Bylo mi 17, dýmku jsem si na tajňačku vzal s sebou, bylo krásně, všichni jsme byli na zahradě. Nemohl jsem se spráskat jako dobytek, sice jsme na vesnici, ale zřejmě bych dostal za uši. Takže dýmka, ale jak a kde?! V baráku ne-e, v autě ne (tatík by mě vystřelil z bot), na zahradě ne (Kubíku, vždyť ty jsi takový slušný kluk, ty přece nekouříš - a zkuste jim to vymluvit). Do sklepa! Zašil jsem se k pecku, nahodil do něj uhle, mezi skořápkami od vajec a senem jsem si nabil Kayu, poté jsem ji uložil mezi ohradu na koks (ten černý, mongol) a zásobník na seno. Špatný, velmi špatný nápad. To jsem měl ale zjistit až později. Na zhruba 40 minut se ustálila rotace sklep-půlka-sklep-zákusek-sklep-ano, mám zase vyznamenání-sklep-jdeme se fotit. Pak jsem zmizel naposled. Přijdu do sklepa a smrdí tam něco víc, než jen egyptská Nakhla. Ono 3 uhlíky a blízkost zásobníku sena, no, udělá to svoje. Co vám budu povídat, rozdýmilo se to trochu více, než jsem předpokládal. Tak jsme hasili pěkně celá rodinka. Tímto způsobem se zbytek rodiny dozvěděl o mé dýmkařské zálibě, žhářství si k tomu už přimysleli sami.
Pravda, nebo fikce? Tahle bajka se nikdy nepřihodila. Ale mohl bych napsat knihu pohádek! Dýmku netajte, není se za co stydět. Když ano, tak ji na oslavu sakra netahejte. Vyděržaj, pioněr.
Pokud máte štěstí, rodina si dá s vámi. Mám rád ten pocit, když si nekuřák dá moji dýmku a s úsměvem na tváři řekne, že sice nekouří, ale tohle je bomba. U rodiny se tak děje často, nikoho však nenutím, jsem rád, že to alespoň tolerují. Občas se mi stává, že jsem takový maňásek na ozvláštnění večírku. „Kubíííí, udělej prosím dýmku, babička to chce vidět.“ Bacha na malá děcka, rádi se hrabou v uhlících. Opilý strýc vám řekne, že cigára jsou stejně lepší. Babičky jsou dvojího typu, buď zběsile pokuřují s vámi, nebo vám rovnou řeknou, že tohle za jejich mladých let nebylo a odkráčí zpět k zákusku. Bratránci a sestřenice s vámi drží basu. Pokud nejsou divní. Často jsou divní.
 |
| We party like this |
Dýmkař na balkóně
Správný panelákový tvor chytí summer vibes nejlépe na balkóně, to ví každý. Mezi sušícíma se trenkama a máminými květináči se však polohuje vcelku těžce. Bacha na schod u vstupu, občas tam bývá a několikrát jsem málem letěl s dýmkou až ke schránkám v přízemí. Ujistěte se, že jste si předem nanosili všechny mňamky, komu by se chtělo vstávat, že. Pozor na všímavé sousedy, pokud dýmíte jak lokomotiva, tak zde existuje možnost, že přátelsky pokecáte s hasiči, které ten všímavý ňouma zavolal. Sluneční brýle, nohy hore a nezastaví vás ani letní přeháňka! Avšak není to na žádný gruppen smoke a pokud zrovna neplánujete sraz anonymních anorektiků, místa je málo. Zima není tím pravým ořechovým, proto jsem balkón zařadil právě zde. V palčácích a kombinéze k dýmce totiž usedne jen opravdový požitkář. Let the good times roll!
 |
| Kdo seje dýmku, sklízí kouř |
Dýmkař na letní dovolené
 |
| Na pláži super, ale bez uhlí a tabáku jsem z toho moc nedostal |
Na letišti je to taky prima, již několikrát jsem absolvoval příjemnou kontrolu (dutin nikoliv), při které jsem byl vyhlášen na celé letiště, ať se dostavím k bezpečákům. Vysvětlovat, že Hydrogen O2 je opravdu vodní dýmka, zabere trochu času. Samozřejmě podniknete nájezd na místní duty free obchůdek, bloudíte jako úchyl v církevním sboru a hledáte jakýkoliv náznak tabáku do dýmek. Většinou máte smůlu, ale XXXXL Tobleronka taky potěší. V letadle nezkoušejte žádné toaletní srandy, ono ten dým cestující někdy vystraší. Zbytek už v největší pohodě. Tedy pokud si nesednete v letadle mezi 10 Poláků, jejichž frackové při dosednutí letadla na ranvej řvou 10 minut ďakujemy. Hrozný zážitek, brr.
 |
| 50 minut na 3 uhlíky? S fénem jedině.. |
Vybrat správnou denní dobu k dýmce, to není jednoduché. Ráno se vzbudíte, oči zalepené, v tropech je na vás přicuclé prostěradlo takovým způsobem, že vypadáte jako rozměrný joint a pomýšlíte na dýmku. Jenže snídaně (ta neobsahující dým) a aktivní společníci/polovičky, kteří chtějí už 8:01 vyrazit na tour de fakin památky, jsou proti. K obědu většinou dostanete 35°C vedro a švédských stolů, že to ani neujíte. Přesto jste to zkusili, statečně, musím podotknout. Výsledkem je plný bachor a ultimátní lenochod, ve kterého se proměníte. Než se vám rozpálí uhlí, tak už chrápete na nafukovačce. Vychází náááám? Večer. Opravdu nejvhodnější doba pro skvělou dýmku. Ochladí se, opatříte si drink, do hotelového baru vcházíte jako frajer/exot s dýmkou v ruce a nic vás nezastaví. Občas si vás i fotí, Korejci jsou trochu zvláštní.
Dýmkař na pláži
Ať už moře, ledovcové jezero, fjord nebo rybník Větrník, všude je s dýmkou dobře. Pláže obecně disponují dobrým dýmkařským zázemím. Když jste na komerčnějším místě, tak uhlíky uděláte ve stánku s palačinkami, vodu pěkně ze sprchy, barmanka přihodí pár kostek ledu a proměníte každou pláž v ráj. Na samotách platí jednoduché pravidlo - co si nepřineseš, to zkrátka nemáš.
 |
| Ehm, no |
- zahrabání dýmky do písku
- kreslení patvarů šlauchem do písku
- focení dýmky s mořem v pozadí
- focení dýmky s korpulentními samicemi v pozadí
- foukání dýmu do slunce ve snaze jej zakrýt
- opírání kelímků s pivem/drinkem o dýmku (zabít)
- xkrát mění u polohu těla při kouření (dýmky, uhhh)
- ponoření dýmky do vody, bo to chladí, ne
Počítejte s tím, že vzbudíte náležitou pozornost. Debaty s ochranářskými rodiči, že jejich děti přece nebudou vdechovat váš kouř, jsou častým průvodním jevem. Vymluvte se. To vítr, ano, vítr funguje vždycky. Vábení opačného pohlaví často nefunguje. Proč? Vždyť jste ten úchyl, co na ni/něho mává skleněným dildem na gumovém špagátě a očekáváte, že se připojí k vaší deviantní seanci. Každopádně i dnes se najdou spoko lidé, kteří přisednou a klidně prohodí pár slov nad mračnem kouře.
Dýmkař na brigádě |
| Tábor skýtá úžasný prostor pro reklamní aktivity |
 |
| Kolegyně debužíruje |
V továrně jsem byl rád, že vůbec poznám svoji píchačku. Čímž jsem nemyslel obvyklou ukrajinsko-cigánskou posádku ve sprchách. Striktní zákaz kouření, jajks. Dýmka hold počká na doma. Reklamka je tak nějak rodičů, takže s trochou skillu jsem si udělal uhlíky na horkovzdušné pistoli a zvesela lepil samolepky. V PR agentuře jsem byl propálený dýmkař, každý chtěl vyzkoušet. Před odchodem jsem tedy vzal dýmku do práce a v obědové pauze jsme si jak páni debužírovali ve dvoře. Tomu říkám přístup!
Dýmkař v autě
Joo, to je furt léto, že je pěkně a tak. V momentě však přijde slejvák a jste v prdeli. Co nás zachrání? Přece auto, moji drazí. Věrný přítel dýmkaře, pokud zrovna nestojí 3 míče a interiér je v norkové kůži. Auto využívá určitá sorta lidí.
Kufrmachři a interiéroví démoni. První případ je bezpečnější, jednoduše si vytáhnete dýmku z auta, položíte ji před zadek (vaší káry) a páté dveře zakryjí alespoň korunku. Nebo si ji můžete dát dovnitř, ale s mírným nebezpečím převrhnutí. Nohy z auta a kvalitní session při deštíku. Démoni interiéru se nevzdají svých pohodlných sedaček a vymýšlejí, jak dát dýmku uvnitř auta. Liší se to vůz od vozu, v některých případech si dýmku zaklíníte mezi sebe v přední části a dbáte pouze na stabilitu. Doporučuji dlouhý šlauch, jinak to nemá moc smysl. Pro větší bezpečí používejte HMS, uhlí z korunky má nepříjemnou tendenci padat na kůži, jak vaši, tak interiéru.
 |
| Kufrmachr |
 |
| Démon interiéru |
PŘÍJEMNÝ ZBYTEK LÉTA VŠEM!
Žádné komentáře:
Okomentovat