Dýmkařská bible #10 - Dýmkařská etiketa

Milé dámy, urození pánové, dopřejme si dobré dýmky a pojďme společně nahlédnout do tajů správných dýmkařských způsobů. Je velmi jednoduché působit jako buran, a to vy přeci nechcete. Univerzální dobré mravy neexistují, přiučíme se tedy všude, kde se dá. Předám vám všechno, co znám. Budete slušňáci, jako já. Sure.

Určitě jste to zažili. Jednou, dvakrát, po páté už vás to rozčaruje. Řeč je o teroristech z řad návštěvníků podniků, přátel a kamarádů, rodiny či rádoby dýmkařů. A přitom ty, takový světaznalý dýmkař, kroutíš hlavou. Co by se na kouření dýmky mohlo zkazit? Nu, není toho málo. Začneme tedy stanovením základních pravidel kouření, poté se podíváme letem světem na různé zvyky v jiných částech světa a zakončíme to malým (velkým) seznamem nejčastějších prohřešků.

My, slušní dýmkaři

Ola! Jsme vzácní, možná vymíráme, ale nevzdáváme se. Jsme slušní dýmkaři. Máme mnoho podob, avšak jedno nás spojuje. Chceme si vychutnat dýmku v kvalitní společnosti, plnou chuti a lahodného kouře. Jak nás od ostatních rozeznáte?

Pravý gentleman

Při návštěvě podniku se chováme s pokorou. Rádi objevujeme nové chutě, tudíž pokud nejdeme za konkrétní příchutí, necháme hosty, aby vybrali, nebo volbu mixu přenecháme místnímu dýmkaři. Příprava vodní dýmky zabere nějaký čas, jsme proto trpěliví. Při kouření je potřeba doplňovat tekutiny, objednáme si tedy něco k pití a poté z plných plic plníme prostor kotouči dýmu. Neřveme, neházíme šlauchem, pokud je servis kvalitní, do dýmky nezasahujeme. Nebojíme se naopak říci, že je něco špatně. Dýmku předáváme pravou rukou a koncovkou k sobě, pokud je kuřáků více, tak po směru hodinových ručiček. Jelikož nevíme, jak je šlauch čištěný, vždy požádáme o hygienický náustek. Kouřem neobtěžujeme a nefoukáme ho lidem do obličeje. O dýmku se dělíme, nebo rovnou objednáme několik kusů, ať má každý svoji pohodu. Za dýmku poděkujeme, zaplatíme a s dobrou náladou odcházíme.

Peníze za dýmku od kamarádů nepřijímáme, je to náš koníček. Pokud někdo nesnese pokuřování v místnosti, prostě změníme místnost. Nekouříme v přítomnosti dětí. Když jsme nemocní, dáme si od dýmky pauzu. Pokud se rozhodneme dýmkou léčit, používáme hygienické náustky. Jsme-li pozváni na dýmkařskou sešlost, přineseme alespoň tabák a uhlíky. Za předpokladu, že tabák prodáváme, je to poctivá gramáž. Dýmku po každém kouření umyjeme, nejsme zvířata. Nemícháme dýmku s drogami a alkoholem, myšleno v korunce a ve váze. O vše se dělíme, protože víme, že kolega dýmkař pomůže příště i nám. Během přípravy dýmky neděláme extrémní nepořádek, pokud ano, tak to poté uklidíme. Rádi zodpovíme jakkoliv stupidní dotaz a rozšiřujeme dýmkařské obzory komukoliv, kdo se naskytne. Doporučíme jen ty podniky, které jsou skutečně synonymem dýmkařské pohody.

Tato vize je zcela utopická, budu však rád, kdybyste splnili alespoň něco!

Arabská dýmkařská kultura

V kolébce dýmkaření již odpradávna věděli, co se sluší a patří. Od 17. století se dodržují základní dýmkařská pravidla, byť jsou nepsaná, s lehkými modifikacemi vydržela do dnes. Každá východní země má s dýmkou své specifické kulturní spojení, co někde znamená pochvalu, jinde zase kulku do ledvin. Orientální pravidla hry jsou prostá a logická.

1. Nikdy šlauchem nemíříme na jiného člověka, v arabských zemích je to považováno za neuctivé. Podáváme jej koncem k sobě.
2. Při kouření se sedí, vodní dýmka je vždy položena níže, než sedí dýmkař. Nejlépe na zemi.
3. Požádat slovně o dýmku je považováno za neslušné, svůj zájem vyjádříte poklepáním dvěma prsty na ruku, ve které dýmkař drží šlauch. 
4. Šlauch se posílá po pravé straně.
5. Pokud jsme dokouřili, položíme šlauch zpět na stůl na znamení, že je volný. 
6. Pokud dýmka dojela, obtočíme šlauch kolem ní na znamení, že session je u konce.
7. S dýmkou a šlauchem manipulujeme zásadně pravou rukou, levá ruka je v arabské kultuře považována za nečistou.
8. Do vodní dýmky patří pouze voda, tabák a uhlí. Nic víc.
9. Cigarety nikdy neodpalujeme o uhlíky, nedopalky a popel z nich neoklepáváme na tácek.
10. Pro každého kuřáka jedna dýmka, lépe se předchází rozmíškám.
11. Když v Sýrii položíte dýmku na stůl, doslova tím říkate, ať si políbí zadnici.
12. Pokud s dýmkou nejste spokojeni, vezměte korunku, odstraňte uhlíky a položte ji vrchem dolů na tácek.
13. Tradiční tabák (zaghloul, Nakhla, dokha) se kouří bez fólie, uhlí z citrónového dřeva je umístěno na tabák zpříma.

Tato kultura silně ovlivnila i jiné země, které ji čile adoptovaly a různě vylepšili. Například Rusko a země ve sféře jejího vlivu. Stará dýmkařská tradice žije v Kazachstánu, Arménii, Ázerbajdžánu, Uzbekistánu a na celém území Ruské federace. Samozřejmostí je Indie, Pákistán, Bangladéš a Bhútán. Blízký a Střední východ je sázka na jistotu, potom je zde Afrika. Hlavně muslimský sever ctí starou dýmkařskou kulturu, země jako Tunisko, Libye, Egypt a Maroko. Když si nasadíme sedmimílové boty a vydáme se na jih, tak zjistíme, že dýmka zde slouží hlavně k pokuřování marijány. Situace se vrací do normálu v Jihoafrické republice, kde si dýmka vysloužila krásné jméno hubbly bubbly.

Česká klasika

Když se to vezme kolem a kolem, z arabské tradice jsme si neodnesli mnoho. Je to pochopitelné, protože dýmka za komárů byla vzácná jako šafrán a nějaký komerční rozptyl přišel až v 90. letech. Rozptyl pomocí čajoven. Co si budeme, více než arabské dýmkárny připomínají naše čajovny hybrid mezi paňdžábskou nálevnou, japonskou čajovnou a tibetskou nezávislostí. Na nějaké tradice se moc nehledí, uchytilo se jen obmotávání šlauchu kolem dýmky na znamení konce session. Vžila se tedy mylná představa, že kuřácká kultura zahrnuje vonné tyčinky, mandaly na zdech, bosou obsluhu, polštáře a poddupníky, wasabi oříšky a sahleb (ten je ale boží!). Pro zapálené čajovníky a majitele podniků, zde malý návod, jak by měl správný dýmkařský servis vypadat:

SPRÁVNÝ DÝMKAŘSKÝ SERVIS

Buď zvědavý. Přijdou ti hosti, dej jim chvilku na oddych a zastav se za nimi. Chtějí dýmku? Doporuč jim. Něco, co máte nové, co rád kouříš, co se hodí k ročnímu období a jejich vkusu.
Buď efektivní. Chápu, máš toho hodně. Proto měj dýmky připravené, ve vázách nachystanou čerstvou vodu, rozpaluj si uhlíky dopředu. Připrav korunku. Sestav dýmku a příslušenství. Nasaď uhlíky. Jdi.
Buď připravený. Dýmku přines zákazníkovi roztahanou. Silou vlastních plic nebo upraveným kuchyňským vysavačem. Nezapomeň na hygienické náustky. Kleště a tarbuš jsou volitelné.
Buď starostlivý. Udržuj si v nosiči porci rozžhavených uhlíků různých velikostí. V pravidelných intervalech kontroluj dýmky, požádej zákazníka o šlauch, sundej uhlíky, profoukni korunku (pokud tam není HMS), nandej nové uhlíky, vyzkoušej dýmku (skrze vlastní hyg. náustek), vrať ji zákazníkovi, počkej, až vyzkouší a zeptej se, jestli je vše v pořádku.
Buď čistotný. Pravidelně měň vodu a udržuj dýmky i dýmkárnu v čistotě.

Jak málo stačí, že? Tak nebuďte líní, poznáte to zpětně na svých tržbách, protože spokojený zákazník se vrací!

Osobní přiznání

Nebyl bych to já, kdybych si za těch 8 let nevypěstoval jeden dva zvyky. Zlozvyky nevyjímaje. Začneme třeba podniky a jejich návštěvou. Podniky většinou sám nenavštěvuji, pokud se nejedná o recenzi, nebo o spřátelený podnik. Proč taky, když si za zlomek peněz udělám doma dýmku o několik tříd lepší. Když v podniku jsem, často se zakecám s dýmkařem, jsem prostě ten typ náročného zákazníka. O dýmku se rád starám sám, tudíž jakékoliv vady na dýmce se snažím nejdříve odstranit osobně, zásah obsluhy je až poslední instance. Ve spřátelených podnicích často vlezu za dýmkařem a dýmku si udělám sám. Jsem hrozný zákazník.

Co se týče kouření s přáteli, nikdy po nich nechci peníze. I když občas oplakávám prázdné balení kuskusu, na dýmku vždy bylo. Na akci dýmku přinesu, ale nejsem žádný otrok, je na mně, kolikrát, jak a kde dýmka bude.

Občas jsem lajdák a neumytou dýmku nechám i pár dní. Vodu měním až po 4 dýmce. Už dávno bych měl vyměnit silikonové hadice, ale jsem lenošný. Myslím si, že vodní dýmka je atraktivní, všechny se snažím učit kolečka a sám jich produkuji nad rámec. Vím, kdy mám přestat kouřit. To by měl vědět každý. Kodexem a tradicemi se řídím, avšak ohýbám si je k obrazu svému. Miluju vodní dýmky. Miluju o nich psát, pomáhat ostatním se zlepšit, rozjíždět nové podniky. Můžeš za to z části i TY! Díky, že mě na mé dýmkařské cestě podporuješ, milý čtenáři, milá čtenářko.

Listina hanby

Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti! Milí drazí, provádíte následující zvěrstva:

FOUKÁNÍ DÝMU DO OBLIČEJE

Ano, neexistuje přece větší slasti, než dostat dýmem přes obličej. Tohle je za prvé týrání, za druhé to není ani sexy, ani cool, natož slušné. Nekuřákům to vadí ještě více. Ale tihle lidé mi přišli vždycky zvláštní. Svůj kouř ponechte sobě, darebáci!

VYTOPENÍ DÝMKY

Mezi námi žijí experti, kteří velmi rádi testují, kam až lze vodu z vázy dopravit. Zpětný ventil občas bývá líná kůže, pravda. Ale nemusíte mít zrovna Pavarottiho plíce, abyste do toho foukli tak, že dýmku vypláchnete. Ono to dobře chutná, když se voda dostane do korunky, začne takové to prskání, žhavení, dým z opačného konce a najednou zjistíte, že v tom plavete až po uši. Celá dýmka je znečištěná a vaše session je u konce. Tady se musím přiznat, že jsem jednou schválně potopu vytvořil. V jedné nejmenované ostravské čajovně mě dopálili tak, že jsem našel jen jedinou odpověď. Sorry.

OLIZOVÁNÍ NÁUSTKU

No, šlauch není lízátko. Při různých tvarech náustků se najdou individua, která si jej zarazí až do krku. A porníčko to opravdu není. Všichni máme takového kamaráda/kamarádku. Kouří se z toho, ne TO! Aneb jak se říká, sejdeme se na infekčním.

HÁZENÍ ŠLAUCHEM

„Podal bys mi, prosím, šlauch?“
„Jasně, tady ho máš.“

Mrd. Tedy pardon, hod! Vaše session záhy vypadá jako volejbalový match, akorát místo balónu je to ruční granát v podobě šlauchu. Nejen, že se ta hadice může napnout tak, že rozpohybuje dýmku (šup na zem), ale můžete někomu ublížit. Jednou jsem takhle dostal šlauchem do obličeje. Ne, že by se na tom mém nose dalo ještě něco zkazit, ale nebylo to příjemné.

POLOHA VLEŽE

Vsugerovaná pohoda. Kouřit se má v sedě, ale čajovnická pódia a chill na dece přímo vybízejí k ležingu. Jen počkejte, až se zakuckáte. Ideální je takový pololeh, vždy mějte hlavu vztyčenou. Samozřejmě nechci k ničemu nabádat, podívat se v létě na oblohu plnou mraků, ke kterým směle přidáváte další, to je taky prima.

SPÁLENÁ DÝMKA

Každý z nás má při kouření odlišné návyky. Někdo má rád dýmku silnější, někdo slabší, jiní chtějí mohutný oblak kouře, ostatní si vystačí s menším mráčkem. Důležitým faktorem je však chuť. Stává se vám, že převezmete dýmku, potáhnete si a kuckáte rakovinu? Ano, umění spálit dýmku není jako vyplnění daňového přiznání. Tohle zvládne s přehledem každý. Obzvláště s jedním kamarádem mám tenhle problém. Pošlu dýmku dobré chuti, chvíli se nedívám, najednou všechno uhlí v dosahu na korunce, ukázkové mraky, ale při prvním mém potahu přemýšlím nad žalobou. S uhlím opatrně! Občas to není dýmka, kterou zničíte, ale něčí podlaha. Au.

PŘILÉVÁNÍ ALKOHOLU DO VÁZY

Existují pouze 3 věci, které jsou nekonečné. Lidská hloupost, vesmír a zkušební verze WinRARu. My se pozastavíme hned nad tou první. Dýmkařští someliéři z Meduse vám zaručeně řeknou, že koňak a víno ve váze je top, ale zkoušel jsem jednu z jejich dýmek a bylo mi na zvracení. Alkohol a dýmka nejdou dohromady. Vodku do vázy? Ano, proč ne! Alkoholové výpary + nikotin = skvělá bolest hlavy, až blackout. Do vázy patří čistá voda, maximálně ovoce, led a bylinky. Přípustné jsou Moniny a džusy v určitém poměru. Prosím, alkohol radši do žaludku. Jo a mléko si taky strčte za klobouk.

PŘIDÁVÁNÍ DROG DO KORUNKY

„Hej, kámo, máš v tom trávu?“
„Nějaký hašiš, něco tvrdšího?“
„Hej, my jsme to dávali s kamarádem v garáži a zhulilo nás to do modra.“

V podstatě kdekoliv, kde kouřím dýmku, jsem tázán, zda v ní mám drogy. A když ne, tak proč ne. Ptají se staří, mladí, barbíny i matfyzáci (#noshame). Jednou pro vždy, nemám! Proč to nejde:

1) Žádné drogy nevydrží takovou teplotu po delší dobu
2) Dýmka není bong
3) Drogy dýmku znečistí takovým způsobem, že to z ní nedostanete ani ředidlem - na odpis

Toxikomanii lze provozovat sofistikovanějšími způsoby. Držte se jich, když už tedy.

CHODÍCÍ INFEKCE

S oblibou říkám, že lehká rýma se nejlépe vypálí pořádnou dávkou čisté máty v korunce. Mějte však trochu citu a kurýrujte se takto pouze sami. Hygienické náustky sice fungují, ale když mi někdo u dýmky smrká a troubí jako jelen v říji, necítím se úplně ve své kůži. Buďte svědomití a nechte si své bacily pro sebe.

RYCHLOZÁPALNÝ UHLÍK

Je třeba k tomu něco dodávat? SHAME!

ŠLAUCH JAKO MIKROFON 

Určitě vyprávíte nějakou strhující historku a šlauch třímáte v ruce. Jooo, takhle se to má dělat? Nope. Dýmku pěkně pošlete posluchačům. Já už potkal zpěváků a zpěvaček, hrůza. Nezoufejte, dorapujte svůj životní příběh a šlauch přistane zpět ve vaší pazouře.

POPELNÍK 

Tohle je jedna z největších prasečin, jakých jste vůbec schopni. Nejen, že si klidně odpálíte cígo o uhlíky, vy si ještě špačky klepete na tácek a zanecháte je tam. Přeborníky v této zhovadilosti jsou Arabové, bože, jak já bych je hnal, z Mekky do Mediny by to měli v polovičním čase.

NEČISTÁ DÝMKA

Sorry, ale pokud mi někdo nabídne dýmku, ve které měnil vodu naposledy před týdnem, tak to se otáčím a utíkám, seč mi nohy stačí. To samé hadice. Přeci kvalitní papírové hadice, ty nejlepší promývací hadice pod sluncem. Jeden potah, kvadrilion prachu v puse. Děkuji, děkuji, ano, dýmka byla výborná <3.

PROLITÍ TABÁKU ČAJEM

Dnes již legendární praktika člena dýmkařské facebookové komunity v ČR. Dýmka už nejede, tabák se pálí? Nevadí, uchopíme korunku. Au. Právě jste se spálili. Uchopíme korunku podruhé, přeneseme ji ke dřezu, postavíme na čaj. Cink. Voda hotová, zalijeme čaj. Necháme vylouhovat. Potom celý obsah konvičky vylijeme na korunku. Slyšíte to? Už to praská. Zásadně doporučuji pouze kvalitní bílé čaje, ovocné z Tesca nemají ten správný říz. Korunku umístíme zpět na dýmku a nahodíme uhlíky. Po 10 minutách zjistíme, že se to fakt nedá.

UKAZOVÁNÍ ŠLAUCHEM

Jedno z největších a nejstarších porušení dýmkařské etikety. Ukázat na někoho koncem šlauchu je bráno jako urážka. Jen si zajděte v Ankaře na dýmku a šermujte s tím náustkem jako ožralý Harry Potter s hůlkou. Začarují vás do krvavé krychle. Nekecám, na tohle pozor.

SYSLENÍ A POCHLEBOVÁNÍ

Pohledy vašich společníků hovoří za vše. Dýmku máte příliš dlouho. Ale když ona je tak dobrá! Nebuďte židi (neplatí pro Židy) a pošlete dýmku dál, takových 5 minut kouření je víc než dost. Správný dýmkař ví, kdy je potřeba přestat kouřit. Z druhé strany, nenaléhejte příliš. Je to otravné, necitlivé a hraničí to s porušením další základní zvyklosti. Každý s dýmkou tráví určitý čas, také se dočkáte.

NÁZVOSLOVÍ

Tady se občas bojím o své nervy. Když chce někdo zajít na šííííšu, voďara, vodníka, voďase, farec, dýmečku...držte mě!!! Prosím vás, hadice není šlahounek, korunka není pohár, náustek není bombilla a těmi rychlými kulatými uhlíčky si posviťte na skalce. Uff, nechal jsem se trochu unést. Ale přicházím s tím do styku každý den, opravuji lidi, snažím se je to naučit správně. Vyloženě alergický jsem na slovo šíša, to se mi v kapse otevře rovnou halapartna a přišpendlí mě k zemi. Nezoufejte však, dýmkařský slovník už se blíží!

NEOBVYKLÉ MODIFIKACE

Za svůj dýmkařský život jsem toho viděl hodně. Hlavně v oblasti korunek a v nich umístěných směsích. Jen pro zajímavost, funkční korunky z Big Macu, cibule, štangle Juniora, prasečí hlavy, ryb a pantoflí. Ehh. Ze směsí potom sypaný čaj spojený marmeládou, sušený kokos pokapaný liquidem z vapu, kukuřičnou nať, vinné listy a šťovík s mátou. Fuj.

CHOVEJTE SE SLUŠNĚ!!!

THE END

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

DALŠÍ DÍL: DÝMKAŘSKÁ BIBLE #11 - Mixologie