Dílo je dokonáno. Vyhlášení je za mnou a přes všechny modlitby k Aštaru Šeranovi jsem z úst Ewičky Farné neslyšel ta kouzelná slůvka o mé výhře a nehynoucí slávě. Ovšem zde více než jindy platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A víte, co? Bylo to boží! O mých myšlenkových pochodech a průběhu večera se dočtete (překvapivě) zde.
Poslední půlrok byl pro mě trochu složitý. Nedokázal jsem psát. Jindy to ze mě teče, jako z prasklého hydrantu, tudíž jsem nechápal, kde je problém. No fakt, námětů spousta, struktury článků se mi zjevovaly snad i v kadiboudě, ale při dosednutí k počítači jsem jen několik minut civěl na prázdnou stránku a pak si radši pustil 9GAG a projížděl fórky o opicích. V této atmosféře jsem se dozvěděl, že Bloger roku znova otravuje slušným lidem jejich e-mailové schránky. Minulý rok jsem to velmi nadšeně hecoval, letos jsem k tomu přistupoval stylem tak-to-tam-plácnu-a-nechám-to-žít-vlastním-životem.
Další týdny se nesly v duchu mírného hecování, v pozdější fázi dokonce vybírání laskavostí, vyhrožování kompromitujícími fotkami a starého dobrého prosíku. Ach, takový jsem já
 |
| Alespoň tu selfie tyčku! |
Na přelomu října a listopadu, v době mé nejprotivnější existence, kdy se nakupily zdravotní, školní, lidské a pracovní problémy, jsem zabrousil ze zvědavosti na Blogera roku. HOLY SHIT! Vyskočil jsem z gauče tak prudce, že jsem si rozlil skleničku s kyškou. Malý dýmkařský blogísek se dostal do TOP 10 nejpopulárnějších blogů roku 2016. Z mé bubliny nadšení mě vysvobodil až pohled na stůl a podlahu. Kyška byla všude a vypadalo to jako v JZD, když praskne nádrž s býčím semenem. Ehh, no. Prostě nadšení, hip-hop a dýmka k tomu.
Další týdny se nesly v duchu mírného hecování, v pozdější fázi dokonce vybírání laskavostí, vyhrožování kompromitujícími fotkami a starého dobrého prosíku. Ach, takový jsem já
