Ta story je taková, že jsem prodělával další ze svých imaginárních nemocí. Jak jsem již brečel v jiném článku, tenhle podzim stál za starou belu. Tentokrát však takovým způsobem, že mi to začalo lézt do zdraví. Ne, že bych opakoval svůj dýmkařský rekord z listopadu 2012, kdy jsem během 24 hodin v kuse vykouřil 11 dýmek. Ten skončil malou skleničkou vykašlané krve, struhadlem v krku a dvouměsíčním dýmkařským půstem. Od té doby vím, že bych to neměl zase tak lámat přes plíce.
 |
| Tys mi zavařil, ti povím. |
Škola, práce a dámy, tahle trojkombinace mě poslala do křeče. Ha, křečí to začíná! V průběhu října se pan Žaludek namíchnul. Třepal se mnou jako divý. Avšak v místnosti, kde ani papeže nikdo neruší, bylo vše v pořádku (toaleťák s pandou - spolubydlící poloviční Číňan - náhoda? - nemyslím si). Aha, tohle bude něco onačejšího. Jakmile křeč začala připomínat líhnutí symbionta z Vetřelce, radši jsem do té nemocnice skočil. „Vy tam ale nic zásadního nemáte, mladej,“ opáčil lékař. „Tak si to asi cucám z prstu, starej,“ pomyslel jsem si naopak já. Pravděpodobně, aby mi udělal radost, mě napíchl na přívod tekutých drog a zašvitořil, že tedy zánět žaludku, neboli gastritida. Ach, ber tyhle pilulky a za chvíli budeš fit. Každý den jsem tedy míchal smrtící koktejl pro tu hypotetickou ránu v žaludku. Juch, z nejhoršího venku. Ledaže...
Ty nej... narozeniny!
Blížily se mé listopadové narozeniny. To je vždy akce, kde se sejde spousta lidí a má to grády. Jenže tentokrát to bylo jiné, pozval jsem opět spoustu přátel, ale postupně mi to každý odmítal, z různých důvodů. Dva nejlepší kamarádi byli vskutku originální - jeden na koncertu své dva měsíce staré přítelkyně (není úchyl, jen se znají celkem krátce) a druhý porážet bravky s dědkem. Tak kde jsme?! V Bohumíně, evidentně. V mezičase mě rozveselil Bloger roku! Dvě hodiny před začátkem oslavy bylo z 35 lidí přihlášených 5. Vetřelec v žaludku se opět probudil, já rezignoval a s kyselou náturou vyrazil „slavit“.
PLOT TWIST - byla to nejlepší oslava, kterou jsem kdy měl. Ti dva „kamarádi“ totiž přinutili všechny, aby mě psychologicky deptali až do úplného konce. Sestra mi doma předala těsně před odchodem dopis, který mě směroval k místu, kde jsem začal milovat vodní dýmky. Tak hurá do čajovny! Tam čekali první kamarádi, kteří neměli přijít. Dostal jsem za úkol ulovit 7 jelenů napříč celým Bohumínem. Na šesti stanovištích jsem postupně našel všechny účastníky oslavy, prošel místy svého dětství, alkoholických dýchánků, prvních rande a náctiletých dobrodružství. Celkem slušně jsem se zboural (ti jeleni byli Jägermeisteři, jajks) a dorazil na 7. stanoviště, kde na vrcholu rozhledny čekali ti dva nejlepší přátelé. Vysmáli se mi do obličeje, nalili po pulce a já zářil štěstím až k Saturnu. Dokonce zařídili i příjezd pražské delegace, kterou jsem našel až v místě oslavy! V shisha baru Apollo to žilo, dvě hodiny jsem se doprošoval dýmky a ti zplozenci pekla mě konstantně posílali někam. No, dostal jsem nakonec malého Pumpkina se šlahounkem, RZU a Habibi. To se mnou zamávalo tak, že jsem šel vyrušit toho papeže, kterého jsem zmiňoval na začátku. Eh, pak už to mám nějak v mlze. Ale boží!!! Avšak na zdraví mi to moc nepřidalo.
 |
| Tak tohle jsou ti dva chuligáni, co to všechno spískali. |
Den po oslavě jsem cítil, že tohle bylo na žaludek už opravdu moc. Kombinace litrů alkoholu, každodenní dýmky, včerejšího RZU, léků a zklamání z oslavy (jakože mi tam nikdo nepřijde) si vybrala svoji daň. Křeče opět začaly a já se nervnul konečně i sám na sebe. Objednal jsem se na gastroskopii, odhodlán, že do dne vyšetření nebudu pít alkohol, ani kouřit. Vše totiž nasvědčovalo, že z mého žaludečního Pokémona se vyvinul stresový žaludeční vřed.
 |
| Ola, señor! |
Šlauch na srdce, těch 15 dní bylo tvrdých. Nevěděl jsem, co mi vlastně je. Jen to bolelo. S občasným škobrtnutím se mi povedl můj protialkoholický cíl. Ten dýmkařský byl trochu těžší. Abstinoval už jsem déle, ale tady byl jiný problém. Kouření vodní dýmky mám spojené s chvílemi relaxu, uvolnění a pohody. Je tedy logické, že takových chvil vyhledávám co nejvíce. Najednou jsem o ně přišel, což v době mých stresů nebylo to pravé ořechové. V práci mi foukali dým do obličeje, při návštěvách jsem dýmku připravil, ale nekouřil, dělal jsem jeden dýmkařský catering bez toho, aniž bych pořádně dýmky vyzkoušel (to jsem musel být kreativní) a celkově pro mě návštěvy dýmkařských podniků byly tabu. Vydržel jsem i v době, kdy mi přišel nový tabák. Takhle se to zhruba vyvíjelo:
5. den bez dýmky, 10 dní přede mnou:
- Dal bych si dýmku, jako jo.
- Hmm, tolik nevyzkoušeného tabáku.
- Sedím v obchodě, všude okolo dýmky, žádná dýmka přede mnou. Fuck.
- Závislost na dýmce neexistuje!
- Uvidíme, co řeknu za týden.
- Zatrolené zdraví.
- Dejte si dýmku za mě, uleví se mi.
- Už teď vás nenávidím.
10. den bez dýmky, 5 dní přede mnou:
- Tři dny jsem hostil dýmkaře, kouřil z mých dýmek a já ho bezmocně pozoroval (grhh).
- Už bych si tu dýmku rád dal.
- Zjišťuju, jak moc věcí s dýmkou spojuji a jak bez ní trochu ztrácejí lesk.
- Dneska se mi zdál sen o tabákové plantáži.
- Nemám rád lidi, co vedle mě kouří!
- Nebezpečně kroužím kolem stránky MIG, tohle začíná být vážné.
- Nejdelší abstinence tohoto roku.
- Kamarádi mě pozvali na trochu her - > ti hajzlíci si tady kouří o sto šest.
- Alespoň jim nakopu prdel ve Street Fighterovi.
- Zlepšila se mi prý pleť (lol).
Deep Throat
 |
| Gastroskop - tak trochu jiné pokouření. |
Tohle vyšetření budu mít ještě dlouho v živé paměti. Den D(eep) nastal, 6 hodin před zákrokem nic nejezte, naklusejte do nemocnice v 7 ráno. Můj táta je doktor, tudíž mi to zařídil u sebe v nemocnici a doprovázel mě. Gastroskopie je taková milá aktivita, při které vám vrazí 2m (ve skutečnosti asi méně, ale znáte to, nervozita pracovala) dlouhou hadici s kamerou krkem do žaludku, kde hledají nepravosti a uštípnou kus žaludeční stěny. Při plném vědomí. Legrace, ne? Těšil jsem se alespoň na novou dávku drog, slibovali slušné oblbováky. A prd, prý při plném vědomí je to lepší. Hmm, tak jo, proč ne. Když doktor tu hadici (eh, ne přímo jeho) láskyplně zmínil jako šlauch, zbystřil jsem a řekl si, že to vydržím, dýmkaření volá! Nebudu zacházet do detailů, bylo to nepříjemné a nyní alespoň trochu chápu chudáky ženy v interracial pornu. Nikdy více.
Modlitby k velkému Cthulhu zafungovaly. Žaludeční stěna skvěle prokrvená, zdravotně jsem v pořádku. Bylo mi řečeno, že žaludek je snad nejvíce citlivý na výlevy psychosomatického charakteru a celou tuhle vetřelčí záležitost mi způsobil stres. Mám se vyvarovat po nějakou dobu stresů, změnit trochu životní styl a brát to víc na pohodu. Tak jo. Co je skvělé? Mohu opět dýmkařit!
Nový obzor
 |
| Vítězná dýmka - DS Supernova s Fumari Guavou |
V posledních měsících jsem řešil spoustu věcí, které mi nedávaly spát. Ať už to byly internetové komunity dýmkařské a jejich neustálé žabomyší války, měnící se situace v práci, slečny, se kterými to nikam nevede, školní záležitosti. Byla toho zkrátka spousta. A já říkám dost. Zdraví mám jen jedno jediné, nenechám si ho ničit malichernostmi. I když mě to velmi mrzí, některých věcí se musím vzdát. Přesunu pozornost zpět k blogu, který jsem trochu flákal, čeká mě bakalářka, státnice a spousta nových dýmkařských projektů a příležitostí. Narozeniny Dýmkařova koutku se blíží, spousta super věcí, hordo. Tohle byl příběh smolného podzimu a imaginárního žaludečního vředu. Don't stress and take it easy! S dýmkou, of course.
Žádné komentáře:
Okomentovat