Dýmkař v USA #1 - Cestománie | Dýmkařův koutek

Amerika mě před měsícem spolkla a trochu požvýkala. Nebyl bych to já, kdybych tu cestu nepojal v dýmkařském stylu! Svá dobrodružství a sebrané poznatky vám přiblížím ve čtyřdílném seriálu, který vykopávám menším cestopisem. Tohle jsou radosti a strasti dýmkaře na cestě Západem USA.

Celý rok jsem se těšil. Tohle není výlet do Rimavské Soboty, ale skok do úplně jiného světa. Takže jsem postupně prodával nepotřebné orgány, až jsem si vydělal na letenku. Plán byl prostý, projedeme celý Západ! Národní parky, největší města. Tak před půl rokem jsem začal opruzovat zbytek party s myšlenkou, že bych jakože, tak nějak, hmm, rád navštívil i pár dýmkařských míst. Po tvrdém vyjednávání a s mými ústupky pro nákup všech jejich iPhonů, hader a pohledů se opravdu povedlo. Tahle cesta bude dýmkařská!

Hi, Grand Canyon

Rozjezdy pro „hvězdy“

Slušný výhled na Seattle z vrcholku Space Needle

Jak už to tak bývá, každá velká cesta začíná v Polsku. Varšava nabídla houbový burger u Meka, širokou škálu beznadějných trafik a smradlavé hlavní nádraží. Může být. Přesun do Amstru a přelet do Seattlu! Už při letu přes Velkou louži mi mohlo dojít, že objevím mnoho podivného. Sladkou vodu v letadle, chrápajícího nigerijského pastora po pravici a nálož filmů s Adamem Sandlerem v místní videotéce. Ať už jsme tam.

Ve vnitřním mon(g)ologu vyhrál dýmkař, tudíž jsem letěl vybaven Hydrogenkou OuTů, přesně 16 uhlíky, plynovým vařičem (plyn jsem po předchozích zkušenostech radši nechal doma) a tabákem v dealerácích. Tak jistě, že hned první den jsem ve Seattlu sháněl plynovou bombu. Věřte mi, že snadnější bylo sehnat i harpunu. Štěstí jsem měl až o 5 dní později ve Walmartu. Lidi, tam mají fakt všechno. Kojenecká výživa vedle pistolí a mačet, sladkosti v pytlích ala psí žřádlo, sýr ve spreji. A k mému štěstí i plynové bomby. Ve Seattlu jsem také objevil první „americkou trafiku“. Spousta čínských dýmek, snad 6 značek RZU, ale i Fantasia Cactus Breeze, Haze a Starbuzz. Začal jsem tedy prima pozvolna.

První menší americká trafika

Sníh, medvědi a mormonové

Dýmí celý Yellowstone, až na mě -_-

Místo rezervované kraksny jsme dostali bourák jako z Top Gearu, takže můj zvídavý dotaz na téma dýmka v autě narazil do zdi a rozprskl se po té skvělé aerodynamické kapotě. První zastávka bylo městečko Prdel (Butte) ve Wyomingu. Předtím hezkých 25°C a slunce, nyní 8°C a padající břečka. Tady končí všechna prdel. Přesun do Yellowstone, v místní vodě by se dal klidně nažhavit uhlík. A nebo získat popáleniny druhého stupně (otestováno). Bizoni se producírovali na cestě a celkově to bylo jako ze žurnálu. Kemp byl přímo v parku, jdeme žhavit! Plán mi zmařila ostraha kempu, které se spojení voňavého tabáku a místních hladových medvědů moc nelíbilo. Dýmku tedy ne, pokud se nechci zblízka seznámit s medvědími čelistmi. No, nechtěl jsem. Začalo přituhovat, takže jsem na sebe navlékl polovinu všeho oblečení, zabalil se do spacáku a zkusil přežít. Ráno se však ze spacákové kukly nevyklubal motýl, ale podchlazený Mongol. Já už chci dýmku!

Ta na mě čekala až v Salt Lake City. V této mormonské díře to moc nežilo, tak jsme se byli jen podívat na starou olympijskou pochodeň a žhavilo se. Nabitý Cactus Breeze, relax a slast. Až na to, že v tom motelu strašili švábi a duchové. Z těch hýbajících se tašek v pokoji jsem měl vítr ještě dva dny poté. Byl to duch, šváb či duchové švábů? Věřte nevěřte. Jedeme na skály!

Indiáni, kovbojové a hazard

Ach!

V národním parku Arches si O2 zahrála na modelku, ve skalách jí to náramně slušelo. Místní se na mě dívali jako na teroristu. Asi nejsou zvyklí na maníka, který štěluje kovovou bandasku s hadicí pod kořeny stromu, heh. Cesta pokračovala za indiány do Monument Valley. To jsou ty z roviny trčící rudá skaliska známá ze starých reklam s kovbojem na Marlboro. Atmosféra trochu uvadla, když jsem viděl partu obtloustlých indiánů z kmene Navajo v šortkách a sandálech. Sen o Vinnetouovi se rozplynul. Do Apache Canyon mě s dýmkou sice nepustili, ale i tak to byl zážitek jako z National Geographic.

Migrujeme do Grand Canyonu, opět přichází mé dýmkařské lobby. Chtěl jsem si sednout na okraj kaňonu, připravit si dýmku a užívat si výhledu. Poté, co mě zleva i zprava profackal místní mocný vítr jsem usoudil, že tyhle scenérie budu obdivovat opět bez dýmky. Dýmku na odpočívadle jsem také neprosadil, příště musím použít lepší argumentační zbraně! Projeli jsme dále slavnou Route 66 a Hoover Dam, kde k ničemu dýmkařskému nedošlo, ale vzpomínky nádherné.

Jako

žurnálu!

Velmi příjemné posezení

Na další 3 dny jsme se usadili v semeništi hříchu, v neonovém Las Vegas. Barák s bazénem se náramně hodil, pro mé dýmkařské aktivity to bylo sídlo jako stvořené. Mimo všech kasín, kyslíkových barů a jednorázových kaplí jsme zde vyzkoušel i svůj první dýmkařský podnik. Jmenoval se Oasis Hookah Lounge a vyrazil jsem tam na doporučení místní komunity. Taky to byla cesta přes půl města, uff. Vyplatilo se! Majitel se postaral o mé naprosté pohodlí, nabil mi jednu ze svých Regal dýmek, připravil parádní korunku Tangiers a prokecal se mnou téměř 3 hodiny. Nakoukl jsem i do dýmkarny a safra, byl to skvělý pohled. Všechny ty (u nás) drahé a téměř nedostupné tabáky se tam válely po kilech, ke všemu jsem mohl přivonět. Dostal jsem i dort.

Cesta zpět byla taky dobrý punk. Použil jsem Uber a dojel pro mě bílý ďábel. Během 20minutového, brutálním kašlem prokládaného monologu jsem se dozvěděl, že je členem Ku-klux-klanu, má doma 10 zbraní a práva na jejich držení si cení jako největšího amerického daru svým občanům. Když má špatnou náladu, nejradši by jel do ghetta, jak sám říkal, „making troubles“. Trump je nejlepší, Hillary do vězení. Ať už je té jízdě konec! O dva dny později tam někdo postřílel více než 50 lidí. V místě, kde jsme se předtím procházeli. Inu, balíme a vyjíždíme směr Údolí smrti a Los Angeles.

Údolí smrti nabídlo pouze horko a sůl, čekat něco jiného bylo asi naivní. Prošel jsem jej s dýmkou na zádech, ale místní vodě jsem moc nevěřil a pivo do dýmky lije jen barbar. Takže jsem se bavil sledováním ještěrek a těšil do Los Angeles, kde měla má dýmkařská cesta gradovat.

Kde nic, tu nic

Město andělů

Hookah Place Los Angeles

Ano, v Los Angeles jsem se měl potkat s Hookah Johnem, nakoupit vysněný tabák a ponořit se hlouběji do amerického dýmkaření. Kromě návštěvy 5starhookah se povedlo vše. L.A. je obrovský živočich, ve kterém se prostě nedá jezdit autem, vlastně ani veřejnou dopravou pořádně ne. Vzdálenosti jsou ohromné, takže i k Johnovi jsem se trmácel přes 3 hodiny. Více o této cestě si můžete přečíst v pokračování tohoto článku. Důležité je, že jsem mu dýmku nechal jako dárek a odvezl si vysněný tabák. Město celkově bylo plné bezdomovců, dotírajících podvodníků a smogu. Nějak se vytratilo všechno hollywoodské pozlátko. Do nálady mě opět nahodila návštěva pobočky ruské dýmkařské franšízy Hookah Place v centru. Skvělé prostředí, slušné ceny spolu s velkým výběrem tabáků i dýmek a pravidelným servisem. Ruští kluci se dost vyznali! Dal jsem si Lavoo Viceroy Chai a Souther Peach, mix lehké skořice, vanilky s velmi sladkou broskví. Upřímně? Sednul jsem si z toho na zadek, fakt dobrota.

Zbytek cesty už moc dýmkařský nebyl, i když jsme viděli takové skvosty jako Sequoia National Park, Yosemitský národní park a San Francisco. Tam mě taky čekalo pašerácké dilema. Jak provést téměř 3 kg tabáku? Nakonec jednoduše, obalené ve špinavých ponožkách a zbavené veškerých krabiček. Kamarádovi se však ztratil kufr, takže ještě 500 g Tangiers lítá někde nad mořem, jajks.

A kde je sakra to povídání o dýmkách?!

Tohle byl velmi stručný popis z cest. Kdybych se měl rozepisovat o všech podivnostech a krásách, které jsme v USA viděl, musel bych si založit ještě další blog. Nebojte se, není to všechno. Teprve se rozehřívám a nejdůležitější dýmkařské informace přinesou další díly! Vše vypustím v měsíci říjnu, takže pěkně v rychlém sledu. V těch následujících dílech se budu věnovat speciálně Hookah Johnovi, popisu specifické dýmkařské kultury v USA a poslední díl věnuji recenzím uloupeného tabáku. Pár typicky amerických obrázků na závěr!