#VKO & Hookah Battle Kyjev

Renomovaná cestovní kancelář Dýmkařův koutek vyrazila za borščem, tentokrát na Ukrajinu! Nejel jsem se tam pouze nadlábnout, světová soutěž Hookah Battle si mě vybrala jako porotce za Českou republiku a já s radostí oblékl reprezentační dres. Dnes to tedy bude o veletrhu VKO, imaginárních hotelích a strhujícím dýmkařském klání. Kalyan do ruky a vzhůru na Maidan!

Ideální do obýváku

Letošní rok je po stránce dýmkařských akcí opravdu bohatý. Po březnové Hookah Club Show v ruském Petrohradu jsem se vypravil znovu na východ. Pár týdnů po dopsání bichle mi Stanislav Medkov, organizátor Hookah Battle, zpříjemnil ranní dýmku pozváním na Ukrajinu. Měl jsem se stát porotcem v dýmkařském klání slovanských zemí. Začal jsem se tedy shánět po teplákové soupravě značky Adidas a cvičil si squaty. Soutěž měla probíhat na dýmkařském fesťáku VKO, který už měl za sebou několik úspěšných ročníků – tak to alespoň promovidea křičela do světa.

Bludná Ukrajina

S úsvitem jsme přistáli v Kyjevě. Byl jsem upřímně zvědavý, protože se kamarády poskytnuté informace o Ukrajině daly jednoduše shrnout několika slovy – skvělé jídlo, ultralevno, krásné ženské a rozvinutá dýmkařská kultura. Ultralevno jsme s kamarády z CHC pocítili již při cestě z letiště, místní Uber je opravdu za pakatel. Akorát řidiči jsou vcelku kaskadéři. Z dvoupruhové silnice dělají čtyřproudovku, jezdí v rozdrbaných plečkách, předjíždí se s cyklisty na dálnici a komunikují výlučně nesrozumitelnou hatmatilkou a ručními signály – angličtina nám byla platná jako ponorce stěrač. Po vydatné dýmkařské snídani s Ukrainian Hookah Group jsme se vydali do hotelu. Ten tam ale nebyl.

Hotel se nám před očima rozplynul jako pára z kamínků, nikde nic. Tak jsme se ptali místních a každý nás posílal na pětiminutovou vycházku tím a tím směrem. Po únavném a upoceném tracku místními sídlišti jsme to po čtyřech kilometrech vzdali a bookovali novou haciendu. Jmenovala se Vikingské doupě a měla saunu, ping pong a koberce na zdech – to berem! Nažhavili jsme Uber a jeli na severské... sídliště. Opět jsme skončili na ukrajinské Petržalce, všude běhala děcka v teplácích a zrzavé kočky. Po vikinzích ani stopa. Ok, bludné ubytování je tady asi standard. Nakonec jsem od Bookingu vydyndal solidní hotel, který tam nakonec opravdu byl. Zvláštní poměry!

Ukrajinská číča, ideální na čištění vázy

Měli jsme krásných 26 h bez spánku, takže byl pravý čas na nějaký mejdan. Žhavíme Uber, jedem na Maidan! Po barikádách ani stopa, hromady mladých a usměvavých Ukrajinců, dokonce na nás nepřiletěla ani cihla. Pod sloupem jsme si dali sraz s porotci a organizátory VKO&Hookah Battle, kteří nás vzali na pořádný dlabanec, naučnou vycházku centrem města a konečně na dýmku do Hype Baru! Kombinace Ukrajinců, Rusů, Bulharů, Poláků a Čechů zajistila kvalitní slovanskou zábavu, dostatek dýmek i alkoholu.

Mezinárodní dýmbuilding

Dýmce zdar, soudruhu!

Areál, ve kterém se fesťák VKO pořádal, nebyl typickou železobetonovou halou. Vasil z Uberu nás vysadil v rozlehlém parku, ve kterém zurčely fontány. Děcka pořádala derby v rozbíjení půjčených kol, rodiče upíjeli pivko a celkově jsem si připadal jako ve Stromovce. Před námi se roztahovala budova připomínající pařížský Pantheon, a jelikož měla akce halloweenskou tématiku, dýmky vedle náhrobků začaly pomalu dávat smysl. Vnitřní výzdoba nás však vrátila do reality. Namísto hrobů zde byly úsměvné komunistické malůvky.

Dýmkařský palác

Přišli jsme takříkajíc za pět dvanáct, takže jsme dychtivě hledali první připravené dýmky. A prd, většina vystavovatelů teprve vybalovala a chystala stánky. Po pár neúspěšných okružních jízdách jsem to vzdal, nastražil svůj mamutí nos a větřil. Za pár minut jsem zmerčil důvěrně známou vůni a vyrazil na inspekci. Ještě že tak, protože za několik málo chvil se palác socialismu naplnil dýmkuchtivými Ukrajinci téměř k prasknutí. VKO oficiálně začalo! K vidění bylo všechno možné, od dýmek, tabáku a příslušenství až po twerkující děvčata. Zaujalo mne pár věcí.

Sunpipe

Ta červená krasavice <3

Od eloxovaných, dlouhatánských dýmek se ukrajinský Sunpipe přesunul k našlapaným hygienickým náustkům a také zpět k dýmkám, které vzal protentokrát za jiný konec. Konkrétně dřevěný. Dle aktuálních trendů se s dřevem náležitě pomazlil a vytvořil líbivou dýmku, jejíž dřevěné tělo narušují zlaté prstence. Tohle lze vidět i u jiných dýmek, nicméně tato se jim náramně povedla. Už jsem tahal z kapsy hřivny, avšak nějaký podělaný šotek ruku zastavil a přesvědčil mě, že se tam mohu zastavit i po Hookah Battlu a udělat si radost. Tak určitě, vše bylo samozřejmě vyprodáno. Argh!

HeZe

IQ Tykve

Tahle plastová tykve byla vyloženě zjevením. Původní záměr přenosné plastové dýmky jsem pochopil, avšak absenci zpětného ventilu a dodávanou shitkorunku s poklopem (zdravím do trafiky!) už tak úplně ne. Tácek se taky někam zatoulal, škoda. Nejlepší na celé dýmce asi byla tamní marketingová akce, v rámci které tento sovětský ruční granát napěchovali do ready-to-go tašek i s tabákem za velice příjemnou cenu. Žádného tavaryše jsem s ní ale běhat neviděl, takže zřejmě nefungovala.

Dali

Dalibor a Dali už jsou kamarádi

Nažhavte konvice, připravte šálky – dnes kouříme čaj. Dali je ochucená čajová směs obohacená nikotinem. Při prvních potazích jsem si rozdílu stěží všiml, avšak později jsem určitou odchylku rozpoznal. Samozřejmě nejsou první, kteří s podobnou čajovou náhražkou přišli. Třeba takové Chabacco, Starbuzz Teasha nebo Heavenleaf. Přivezl jsem si pár kousků v zadní kapse kalhot, takže uvidíme!

Vector

Jako na poště

Medová tabáková facka, která dozajista spolupracuje s Ruskou poštou. Balení vypadá jako klasické cenné psaní, kterým si tabák posíláme celkem běžně. Craftový tabák postavený na medu namísto melasy je jednou z tmavých chuťovek, které jsem na VKO ochutnal. Pan majitel byl už trochu cinknutý a byla s ním velká legrace, k našemu překvapení nás obdaroval několika 200g obálkama. Při psaní tohoto cestopisu pokuřuji příchuť Quince a musím říct, že lepší borůvkový džem jsem ochutnal leda tak od Schwartau.

Amra

V domácím prostředí

Papírové obaly zářily i na stánku Amry. Jako bonus přítomní pánové, jako jedni z mála, mluvili anglicky! Chvíli jsem jim čučel pod ruce, hodili jsme řeč a hned zkraje veletrhu jsem ochutnal trojici zajímavých příchutí – Red Bull, Iced Peach a Citrus Fresh. Všechny příchutě měly charakteristický tabákový ocas, avšak jemnou chuť a velmi dobrou tepelnou výdrž. Za cenu 50 UAH/50 g jsem tam nemohl nechat ani lístek, proto jsem nakupoval jako divý. Dovezl jsem si 11 příchutí a pomalu se jimi prokousávám.

Slovanská bitva

A teď k hlavnímu bodu programu, samotné bitvě národů. Vtipné bylo, že se utkaly vlastně jen dva – nesmiřitelní soupeři Rusko a Ukrajina. Devět týmů reprezentujících dýmkařské podniky, tabákové značky a jiná dýmkařská uskupení. Do toho pětice mezinárodních porotců, moderátor Stan a dav zvědavých návštěvníků. Noo, a co to vlastně HůkahBetl je?

Kdo se to tam šklebí dole?

Pojetí prvního dýmkařského klání se zrodilo v Petrohradu, konkrétně v palici Stanislava Medkova. V roce 2011 zažila show svojí premiéru, získala kladné ohlasy a vystřelila vstříc dýmkařské slávě svého prvního vítěze – Kirilla Glushchenka, známějšího pod pseudonymem Hookah Boss. O pár let později soutěž expandovala za hranice do Běloruska, Německa, USA, Brazílie a nyní na Ukrajinu. Při nešťastném pokusu o egyptské kolo si zašpásovali s místním ministrem zdravotnictví, který osobně přišel a soutěž zatrhnul. Calm down, habibi.

Koncept je tuze jednoduchý. Zapíšeš se, to je základ. Pomocí hodnotících medailí na stránce Hookah Battlu se do soutěže kvalifikuješ, medaile sbíráš hlasováním – takže spamem kamarádů. Tvorba dýmky je ponechána na tobě, avšak existují i tématická zadání. To naše bylo Halloween! Kraftíš dýmku, přemýšlíš nad nejbožejším mixem, připravuješ show. Se svým výtvorem dorazíš na místo a čekáš, až tě osvítí světlo reflektorů. Při hojné účasti postavíš dýmku na stůl a pod svým číslem lákáš návštěvníky akce k ochutnání – usiluješ o cenu publika. Hurá před porotu! Ta je složená povětšinou z pěti osobností dýmkařského světa. Dostalo se mi tedy té cti zařadit se po bok Hookah Johna, JohnCallianoTV, SMOKEorPASS, majitele Shisha Journal, Terryho Antoniadese, Olega Knyaginina a mnoha dalších. No a tahle porota mrkne na tvou prezentaci, což může být pokec, tanec, trojitý axel, recitál a vlastně cokoliv, čím doprovodíš svoji dýmku. Všichni ochutnají, řeknou k tomu několik poznámek do mikrofonu, naškrábou si poznámky a je to. Nyní čekej!

Medaile byly, chyběla akorát bedna

Zamžourám na hodnotící arch. Nějaká čísla, písmena a hodně volného místa. Začnu poznámkami ve stylu to je ta dýmka, co smrděla jako losí lejno nebo soutěžící vypadal jako Hannibal Lecter. Jsou to vodící znaky, podle kterých si konkrétní dýmku zapamatuji. V dalších čtyřech polích hodnotím chuť, množství dýmu, tah a celkový vzhled od zvrhlosti po nebe, klasicky 1–10. Pak se to všechno sečte, zamíchá a za zvuku tibetského gongu vyhodnotí. Jednoduché jako facka!

Z představených dýmek stříkala originalita, teda až na tu dýni omotanou umělými vlasy. K vidění byly dýmky ve tvaru posedlé jeptišky, bludného kopí, strašidelného vozíku, čarovného zrcadla a mrtvé plyšové pandy. Jedni soutěžící dokonce připravili VR experience – napasovali nám na hlavy brýlky, pustili strašidelnou dýmkařskou realitu a do pusy strčili náustek. Teda doufám, že to byl náustek – nic jsem neviděl.

Ano, matko představená

Výherce se našel, rozdali jsme dárečky, pohovořili k publiku, dali si panáka a kolíbali jsme se k domovu. Teda do baru. Vlastně na dýmku. Kam v Kyjevě na dýmku?

Podniky

Dostal jsem několik tipů z různých stran! A teď kterou špeluňku s dýmkami vybrat? Vyvolal jsem nejmocnější investigativní sílu (použil jsem Google) a započal pátrání. Vyvstaly z toho dva podniky, které jsem prostě musel navštívit.

Zmist

Páni, to byl podnik! Zmist kombinuje koncept gurmánské kuchyně, prémiového alkoholu, čajů a skvostně připravených dýmek. Nepřeháním, naopak jsem ještě opomněl vychytaný interiér. Prostředí je barové, avšak hudba není hlasitá a konverzaci je zde přáno. Lístek bohužel v hatmatilce, nicméně v mžiku u nás byla obsluha a vše na požádání přelouskala do angličtiny. Objednal jsem si nějaké nudle, sushi, drink ve zlaté vejcopalmě a dýmku. U dýmky jsem si nechal doporučit house mix, který měl být kořeněný. Do vázy mi nalili svařák, čuměl jsem jak puk. K alkoholu v dýmce mám odpor, ale tak nechtěl jsem tam tu dýmku nechat ladem. Chuť byla skvělá, ale po hodině už mě solidně bolela palice. Ok, příště si dám něco normálního. Celkově vzato ale skvělý zážitek! V součtu za 340 Kč :)¨

Na tom obrázku je všechno!

Fog Factory

Tenhle tip mi přiklepl kámoš MAO, který náhodou Fog Factory provozuje. Nechtěl jsem ho urazit, když nám nabídl stůl a barvitě převyprávěl tabákovou nabídku. Jestli byl Zmist živý a rušný, Fog Factory byla tichá a klidná. Nádherný interiér ve spojení se slunečními paprsky, které mi usilovně rozpouštěly led v limonádě, zapříčinili skvělou atmosféru. Ještě více mi učarovala nabídka staré Nakhly, ze které jsem ihned uždíbl Mizo Guavu do mixu s Tangiers Kashmir Guajava. Nabito na jedničku, servis pravidelný, chuťově top a síla nadprůměrná. Opět za pakatel!

Zahrádka!

Výběr skvělý

A ten interiér...

Závěr

Věru úžasný výlet! Ukrajina nabídla mnoho a vzala si tak málo. Pár hřiven, trochu plicní kapacity a několik hodin spánku. Pokud máte dýmky v krvi a chcete levně a relativně bezpečně objevovat krásy východu, kupujte letenku a hurá. Hookah Battle je pro mě nesmírně cenná zkušenost, která mi přinesla nové kumpány napříč slovanskými zeměmi a bezprostřední zážitek dýmkařské kreativity. Tak zase příště, Kyjeve!