Dýmkařův koutek: 26 hodin v Sofii

Zdravejte! Opět jsem se vydal na cesty objevovat dýmkařskou kulturu a tentokrát to mé tenisky zaválo do Bulharska. Dýmkařský prales, co myslíte? Přijal jsem pozvání Matea Ilijeva, mého kumpána z poroty Hookah Battle, který zorganizoval první dýmkařský festival v hlavním štatu Sofii. A tak se z Kubíka stal na 26 hodin Bulhar.

Ke mně čelem, k Ivanovi zády

Tenhle hurá trip byl dynamický až běda. Naplánoval jsem to pěkně ve stylu prvního sexu – šup tam, šup ven a hodně dýmu okolo. Letem světem z Prahy až do Sofie s trochu šibeničním přestupem ve Frankfurtu. Vstávačka v 3:45, ve Frankfurtu přestup se slepenýma očima a uvítání ranními paprsky a řádnou dávkou smogu v Sofii asi v 11. S dědulou taxikářem jsme si pokecali znakovkou a divně artikulovanými pazvuky, avšak k úspěšnému přesunu do cílové destinace to stačilo. Začíná Hookah Fest Bulgaria!

Přestup poslepu, nos to jistil po čuchu

Návrat do minulosti

Fesťák se konal v übersocialistické sportovní hale, kde dveře od hajzlu neměly kliky, dým se proplétal sítěmi basketbalových košů a pobíhala tam ochranka jako od Kotlár Security. Fronta na vstup byla jako na banány z Lidlu a slibovala tak kvalitní účast. Zhruba 15 veskrze lokálních vystavovatelů zajistilo nějaký ten tovar a nadcházející Hookah Battle měla doručit pořádnou show.

Turn the lights on!

Po malém průzkumu trhu jsem se ještě doma nabalil Tanžem, DSkem a WTO v kvalitních pytlících z IKEI, korunkou RS Mushroom a Heat Keeprem – kdo je připraven, není překvapen! A dobře jsem udělal, protože jsem vstoupil do ráje kopií z AliExpressu, suché Adalye a prapodivných chuťových kombinací. Bulhaři jsou prostě pár let za námi..

Brm, brm

Jal jsem se tedy objevovat místní špeky. Teda přiznám se, že moc jich nebylo. O to více mě překvapilo pozorovat sem tam vykukující kvalitní dýmky i příslušenství z několika stánků! Regal, Alpha, MIG, Karmy i Oceany, oujé. Jinak to byla přehlídka roztodivných kopií. S korunkami celkem prča, protože jejich phunnely byly až příliš velké na klasické HMSko, takže všechno na alobal a plác Kaya Block na to. Tabákově tam pevnou rukou vládla Adalya a místní tabáková značka Scent – not great, not terrible. Zajímavé nákupy se tedy nekonaly, nevadí!

„Bro, ty jsi fakt zkopíroval Hoob Apex?“
„Že se ptáš, bro.“

Silná komunita

Co postrádali na kvalitě vybavení, to Bulhárci hrdě nahradili svým zápalem. Všichni na pysku úsměv, za uchem hygienický náustek (módní vlna osobních náustků se tam teprve rozbíhá), nadšeně ochutnávali, diskutovali a předváděli se. Po nějaké chvíli si všimli, že nemám náušnici v uchu, hromovous ani upnuté děrované džíny, tak mě začali zastavovat. Velice si cenili, když jsem je práskal po ruce dle etikety. Dobré vychování musí být!

Ten pohled na čtyři uhlíky :D

Hej, ti lidi fakt překypují nadšením už jen z toho, co tam mají k dispozici. Mateo mi říkal, že dýmkařská vlna Bulharsko zasáhla tak před 5 lety, od té doby je to strašně módní a kůl. V hlavní FB skupině jich vězí několik tisíc, pořádají pravidelné srazy a bylo na nich vidět, že si své první malé expo náramně užívají. Byl jsem z toho úplně načatý.

Po pár konverzacích jsem vytáhl tabák i knížku, to jste měli vidět ten mazec. Zatáhli mě k jednomu stánku, očuchávali tabák, rvali knížku z ruky a úpěnlivě prosili, zda bych nabil. A to já rád, takže jsme za pár minut pokuřovali ve dvou dýmkách Tanž i DSko. Pro ně žádná neznámá substance, velice dobře věděli, o co go a pěli písně vítězství po každém potáhnutí. V zemi mají velice činorodý černý trh a navíc objednávají přes prostředníky z Dojčlandu, tudíž si obojí sem tam mohou vyzkoušet v nějaké dýmkárně či doma. Oukej, vzít tabák byl dobrý nápad!

Uhhh..

Nadřazený samec

Nečekaná bitva

Hookah Battle jsem měl v plánu sledovat hezky z VIPka s mými tabákovými zásobami v korunce, avšak doběhl za mnou Mateo. Udělal mi překvápko a nabídl mi křeslo hlavního porotce. To se neodmítá! Takže opět po roce v porotě slavné dýmkařské bitvy, no tě pic.

Melasa do vázy nemá šanci protéct, popřípadě ji zastřelí

Soutěžilo 10 týmů a neměli žádné zastřešující téma (minulý rok v Kyjevě to byl Halloween), proto jsem byl hodně zvědavý, co chalani a děvočky vymyslí. Hned první soutěžící tam naběhli se samopaly a ve vojenském, tak už jsem pomalu hledal únikovou cestu a křižoval se na plicích. Šlauch mi podali s okolo opásanou kudlou, chuťově v klídku a žádný atentát se nekonal, může být. Další byla variace na dýmkařskou perníkovou chaloupku, kterou následoval zdobný, čoudící pařez. Jakmile jsem oprášil kůrovce ze stolu, začala vyřvávat z repráků má oblíbená píseň Smoke Shisha, Play FIFA. Ta paka nám donesla dýmku zabudovanou ve skřínce s PSkem, prohnutou obrazovkou a dýmkou uvnitř. Na ovladačích hezky držáky na náustek, rozlívali nám Tatranský čaj, a tak jsme si kopli pár penalt a pokračovali v krasojízdě.

Pařízek

Takhle vypadají klasické poznámky :D

Hned po nich dorazila dýmkařská pračka. Valil jsem na to bulvy jak kajakář na díru v lodi. Pračka měla v sobě zabudovanou spirálu na žhavení uhlí, funkční dýmku, svítící buben a odtah na dým uvnitř. Chlapci to pěkně vyčistili! Pak nám banda arabáčů dovezla dýňové monstrum. Nejhůře táhnoucí dýmkařský konstrukt ever, ale podstatné bylo chuťové porno v korunce. Totální podzim, wow! Následovalo divné akvárium a dýmka z ledničky. Dotyčné týmy byly asi předtím na smeťáku. Poté přišla na řadu zážitková degustace. Týpci udělali dýmku ze soudku kvalitního rumu. Přinesli nám dvě sklenice, jednu naplnili perlivou minrálkou a s druhou dělali čáry. Na talíř vysypali tabák, připálili jej zapíkem, nechali dýmem provonět skleničku, do ní pak nalili rum. Rozdali nám ještě nějakou kořeněnou čokošku a začal rituál. Nejdříve se napít minerálky, potom potáhnutí z dýmky, zapití rumem a zajezení čokoládou. To byla kurevská paráda! Jako poslední nám ukrajinský boy přinesl nový model Alphy s hruškovým džusem ve váze a velice chutným podzimním mixem. Kvalitní tečka za povedenou bitvou.

Shisha? FIFA! A Tatran k tomu jako bonus

Každého správného dýmkaře pračka

Absolute beast

Dýně volá Pomož!

John v akvárku, ryby zaplakaly

Tým z pobřeží ví, jak to rozbalit na pláži! Jen ty korunky nemusí být chlazené..

Alpha Autumn Edition

Pán je gurmán!

Afterparty

O slovo se začala hlásit únava, protože jsem od brzkého rána nespal, moc toho nepojedl a o energeťáky byla nouze. Měl jsem spát u Matea na gauči a zhruba v 5 ráno se hlásit na letišti. Mé prosby k brzkému přesunu na zmíněný gauč nebyly vyslyšeny, protože vole afterparty! Jeli jsme tedy do podniku jednoho z porotců, noční Sofie pulzovala životem a mé kručení v břiše bylo slyšet skoro až v Kazachstánu. O to víc jsem byl happy, když se v podniku vařilo. Dostali jsme nádhernou old schoolovou Khalil Mamoon a pořádnou porci jídla, hned jsem byl spokojenější. Byla půlnoc a já to chtěl zabalit, ale překecali nás borci z One Nation (uhlíkáři), ať to ještě hecnem do podniku Black Star. Příjemná dýmkárna, nabíjeli DSko, dýmky samotné nic moc, ale chuťově i servisově paráda.

Tradiční válec <3

Chlapi z One Nation se podělili o jeden zajímavý poznatek. Znáte to, když žhavíte uhlí a objeví se na něm žlutozelená stopa síry? No tak prý to není žádná síra, more. Uhlí se nechává po naporcování vysušit na starých kovových roštech, které pouštějí rez a jiné srajdy. Když na nich leží kopec uhlí, obalí se tím jenom jejich spodní vrstva, proto je takových zmetků v balení většinou jen několik kusů. Tohle dává smysl, takže to v budoucnu ve svých článcích poupravím!

Ve dvě ráno už jsem skoro spal ve stoje, to fakt nešlo. Bylo mi ale řečeno, že jsme tým #nosleep a jdeme do klubu. Umlčel jsem starého dědka v sobě a hecnul to ještě naposledy. Ten klub byl dost špica teda. Skvělá muzika, na každém stole prémiový chlast, tuna ledu a dokonce nám dali každému i dýmku, super! Po celém dni jsem toho měl plné plíce, tak jsem spíš kroutil zadkem a snažil se neusnout na parketě. Odtamtud jsem jel přímo na letiště, více než 24 hodin vzhůru se muselo nějak projevit..

Do tohoto zrcadla na klubových hajzlech jsem se chvíli zafičel :O

Spící hrouda nelítá

Prošel jsem všema kontrolama jako v transu, přes asi dvacet mikrospánků za chůze jsem konečně dorazil k odletové bráně. Pouštět nás měli asi za půl hodiny, tak jsem si říkal, že bych na chvilku mohl zavřít oči. Když jsem se vzbudil o 3 hodiny později naštorc rozvalený přes dvě sedačky, už mi to jako dobrý nápad úplně nepřipadalo. Kubíkovi uletělo letadlo.

Ej, co teď? Smradlavý, pomačkaný dýmkař si dal ranní pivo na spravení nálady. Busem to bylo domů asi nějakých 22 hodin, tož tuhle variantu jsem rychle zamítnul. Jediný let do Prahy odlétal za pět hodin a stál zhruba stejný počet tisícovek. Soptil jsem jako Popocatépetl, ale co se dá dělat, že? Tak jsem v tom zahučel za můj měsíční nájem a odpočítával hodiny do odletu. Znova usnout nemůžu! Jelikož jsem byl v totální hibernaci a usínal jsem jenom při pohledu na místní sedačky, zašel jsem si rozměnit euroše a napálil to do takového toho masážního křesla. Hodinu mi to klepalo lopatky a já se cítil jako Fidorka v zadní kapse prdelatého autobusáka. Rozlámaný jsem si dělal kolečka po terminálu až do odletu. Tahle taktika vyšla, takže o pár hodin později v letadle jsem vytvrdnul jako kámen. Opravdu? Ani prd, seděl jsem v hloučku hubatých důchodkyň, které za celou cestu probraly vše od vnoučat přes shnilé mandarinky na tržišti po tajenky všech křížovek na světě. Sluchátka nepomohla, takže jsem trpěl celou cestu zpět. Doma jsem okamžitě umřel. Non stop Sofie, to víš, že jo.

Bulharsko se probouzí

Celkově jsem si to opravdu užil! Bulharsko je žhavé na nadcházející dýmkařská léta a bylo to vidět. Pomalu nás budou dohánět a místní dýmkařská kultura vykvete. Chce to čas a takové nadšené dýmkaře jako Mateo, kteří komunitě dávají něco nazpět a kopou za místní dýmkařskou scénu. Příští rok se s radostí podívám, jak za tu dobu vyrostli. A teď jdu spát, hau.