 |
| Zoo dýmkařských individuí! |
Hledáte nové parťáky/parťačky k vodní dýmce? Potřebujete pomoci s investováním, naučit se potápět, nebo zahrát s někým u dýmky Karty proti lidskosti? Pojďme se více poznat a povyprávět o tom, jací jsme a s čím bychom mohli být nápomocni ostatním, co nás baví a další jiné duperele. Takže takový dýmkařský networking! Vyplňte zvídavý dotazník a přidejte se mezi Komunitní zvěrstvo!
Lapená zvířena
- Ondra Dvořák z Dýmkařů, král akvárií
- David Havlíček, marketér a satanáš
- Honza Lasovský, cestovatel z Pandžábu
Dominik Keltner
Litoměřice a Brno!
Rád na tuhle historku vzpomínám, i když je lehce kontroverzní 😀. Pamatuju si, že jsem byl v pěti letech s rodiči na dovolené v Egyptě. Chodívali jsme po městě a čas od času zalezli do nějakého obchodu. Samozřejmě si rodiče s kamarády sem tam sedli někam na dýmku. A já, jako správně neodbytný dítě, jsem tátu pořád otravoval, že to chci taky zkusit. To bylo mé první potáhnutí.
Každopádně jsme se pak vrátili domů a když si rodiče připravili dýmku, mamka si všimla, že mám totálně rozšířené oči. Od té doby se přestalo s dýmkami doma a egyptská „kráska" pěkně rezla vedle krbu 😅. Později, někdy kolem 15 let, jsem zkoušel rozchodit právě onu 10 let starou dýmku. No, žádná sláva. Ironií osudu bylo to, že když jsme letěli do Egypta před mými 18. narozeninami, chtěl jsem jako dárek nějakou krásnou dýmku. Rodiče mi přání chtěli splnit. Nicméně, jak to bývá, Egypt je, společně s Chorvatskem, takovou menší českou kolonií. A svět je malej. Potkali jsme dva týpky z Chomutova. Jeden z nich byl dýmkař, kterej se znal se strejdou, co v Chomutově vlastní krásnou čajovnu. Pokecali jsme a on mě zasvětil do tajemného umění dýmkařského.
Dýmku jsem si opravdu z Egypta přivezl, ovšem jen jako takový artefakt. Hned po příjezdu jsme totiž s tátou objednali to, co chlápek doporučil. A já tak přišel ke své první dýmce – Oduman N1. A BACHA! Nemá žádnou bublinku ve skle a drží se už léta 😂.
Je jich samozřejmě mnoho. Sbírání uhlíků vlastními prsty před maturitním slohem. Také tahání dýmky a všeho vybavení ve velké IKEA tašce, co vážila 200 tun, skoro dva kilometry po kolena zasněženým polem.
Zmíním jednu, na kterou rád vzpomínám. Vrátím se zpět do Egypta. Na dovolené jsme byli 14 dní. Vždycky po večeři jsme měli před večerním programem zhruba 2–3 hodiny čas. Vždycky jsem rodiče zatáhl do beduínského stanu, co byl na takovém útesu s nádherným výhledem na moře, a dával s nimi dýmku. Když jsme tam přišli první den, dýmku jsem s nadšením pokuřoval já, táta a občas si potáhla i sestra. Pokaždé, když jsem mamce nabídl dýmku, odmítla. Po dvou dnech jsem byl mile překvapen, když mamka dýmku ochutnala. Dala si jeden potah a hned to posílala dál. Ještě ke všemu natáhla, jak kdyby kouřila cigaretu. Po pár dnech už ale zvládla několik slušných potahů.
Zhruba v polovině dovolené mi začala říkat, ať tu dýmku nedržím tak dlouho, že chce taky. No, ke konci dovolené jsem ji už naštvaně vytýkal, že tu dýmku u sebe drží 10 minut 😅. A tak jsem i já dokázal někoho převést na naši stranu.
Co se týče ještě tohohle, měl jsem roční projekt mezi studiem. Provozoval jsem menší dýmkařský bar/klub právě v mém rodném městě – Litoměřicích. Relativně stálou klientelou mi byli i rodiče. Ať už přišla mamka s tátou, kamarádkami, anebo si táta nechával nosit dýmku do vedlejší hospody. Když jsem zavíral, přáli si, abych jim doma nechal jednu dýmku s vybavením a nějakými tabáky, aby si i během toho, co budu studovat přes celou republiku pryč, mohli dát dýmku.
Když nejsi zrovna v práci/školním ústavu nebo u dýmky, tak co rád děláš?
Hraju hry, koukám na seriály, trávím čas s přáteli, starám se o zvířata. To je asi tak 10 % času. Jinak z 90 % času spíš drtím do školy. Když už je opravdu volno, rád si zajedu na nějaký festival. Snažím se dokonce trochu rozšířit povědomí o dýmkách jako takových, například na Festivalu Fantazie. Dělám tam pravidelně každý rok přednášky právě o moderním dýmkaření pro laiky. Nechybí jak hodina teorie, tak i například posezení s dýmkami, kytarou a zpěvem od 22:00 do 6:00 na uzavřené silnici před festivalem.
Děláš něco, čím bys mohl/chtěl pomoci lidem z komunity?
Jsem člověk, co se vždycky moc rád učil novým věcem od lidí, co vědí, o čem mluví. A moc rád takové zkušenosti sám předávám dál. Samozřejmě to většinu času byly dýmky. Nicméně studuju Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a mým hlavním cílem je, abych byl schopnej pomáhat zvířatům.
Pokud by chtěl někdo s něčím poradit ohledně zvířat, moc rád pomůžu – to je pro mě životním posláním. Jinak pokud by si chtěl někdo někdy něco zahrát, od LOLka po staré Warcrafty, Age of Empires 2, Unreal Tournament 99, LoTR: Batlle for Middle-Earth 2, budu moc rád, když někoho najdu! 😍
 |
| Rozhodně neodmítneš pomoci ani s uhlíky! |
Ano, rád poznám nové lidi!
Jasně.
Kubík dodává
Dobrý a hlavně úspěšný boj, Dominiku! Já takhle zkoušel rodiče dostat k dýmkám xkrát a nikdy z toho nic nebylo. Táta, silná kuřácká plíce, mi to vždy vrátil s tím, že jakože cool, ale nemůžu to žmoulat v puse jako cigáro. Ok. Mámu vždy hlavně zajímalo, jestli z toho nesmrdí záclony. Za ta léta se proměnila v chodící detektor dýmek – pokaždé ji vyčmuchala i když jsem větral týden všemi domovními otvory. Paradox je, že mě k dýmce vlastně dostali oni 😅. Tučný strýc jim nadělil dýmku na narozeniny, dotkli se toho jednou a já měl štěstí, že jsem byl u toho! Stará Top Mark dýmka, nepromývatelný šlauch, RZU, malá syrská korunka a Nakhla Višeň – z dnešního pohledu jemná prasečina, ale pro mě tehdy dým plodící stroj z nebes!
Když jsi zmínil Liťák, tak mi přeplo relé v palici na tohle léto. S kámoši z výšky jsme si dali menší puťák pěšobusem z Tisé do Litoměřic. Špinaví jak tresky z odpadkové skvrny jste to zapíchli v kempu u řeky a po pár kolech zelené s pivkem a laickém kolotoči na pinčesu jsme šli objevovat pulzující centrum Litoměřic. Kde bylo mrtvo. Začal jsem bandě lehce podsouvat, že bychom mohli alespoň na dýmku. Souhlasili a já se rozsvítil jako kolotoč v Černobylu. ALE VOLE, TAM NIC NENÍ!!! Zachránila to lidová veselice v místním klubu Shaker, kde měli all-you-can-drink za 250 Kč. Ehm, jo, byl to (ne)zapomenutelný večer. Druhý den jsme vkouřili na místní pivní slavnosti, kde jsme si zatrsali s Děda Mládek Illegal Band a šestnáctiletou Sabčou, která tam kytařila a jazyk dokázala vypláznout až po bradu. Jooo, Liťák.
Jinak se hlásím na fight v Bitvě o Středozem 2, konečně někdo! A to, že Dominik je přes zvířátka, si píšu do deníčku.
Dobrý a hlavně úspěšný boj, Dominiku! Já takhle zkoušel rodiče dostat k dýmkám xkrát a nikdy z toho nic nebylo. Táta, silná kuřácká plíce, mi to vždy vrátil s tím, že jakože cool, ale nemůžu to žmoulat v puse jako cigáro. Ok. Mámu vždy hlavně zajímalo, jestli z toho nesmrdí záclony. Za ta léta se proměnila v chodící detektor dýmek – pokaždé ji vyčmuchala i když jsem větral týden všemi domovními otvory. Paradox je, že mě k dýmce vlastně dostali oni 😅. Tučný strýc jim nadělil dýmku na narozeniny, dotkli se toho jednou a já měl štěstí, že jsem byl u toho! Stará Top Mark dýmka, nepromývatelný šlauch, RZU, malá syrská korunka a Nakhla Višeň – z dnešního pohledu jemná prasečina, ale pro mě tehdy dým plodící stroj z nebes!
Když jsi zmínil Liťák, tak mi přeplo relé v palici na tohle léto. S kámoši z výšky jsme si dali menší puťák pěšobusem z Tisé do Litoměřic. Špinaví jak tresky z odpadkové skvrny jste to zapíchli v kempu u řeky a po pár kolech zelené s pivkem a laickém kolotoči na pinčesu jsme šli objevovat pulzující centrum Litoměřic. Kde bylo mrtvo. Začal jsem bandě lehce podsouvat, že bychom mohli alespoň na dýmku. Souhlasili a já se rozsvítil jako kolotoč v Černobylu. ALE VOLE, TAM NIC NENÍ!!! Zachránila to lidová veselice v místním klubu Shaker, kde měli all-you-can-drink za 250 Kč. Ehm, jo, byl to (ne)zapomenutelný večer. Druhý den jsme vkouřili na místní pivní slavnosti, kde jsme si zatrsali s Děda Mládek Illegal Band a šestnáctiletou Sabčou, která tam kytařila a jazyk dokázala vypláznout až po bradu. Jooo, Liťák.
 |
| Tomio nebyl zrovna doma |
Žádné komentáře:
Okomentovat