 |
| A proč ty? |
Řeknu! Dávám tři denně, při školení více. Bez problémů dvě hodinky sám, hezky k práci, hrám, filmu i knize – připadám si občas jako ten jebnutý vysavač na roztahávání dýmek v čajce. Těžko se vzdoruje v místě, kde vám leží 16 dýmek, 40 kg uhlíků a stabilně 5 kg tabáku. Co mohu posoudit, jsem závislý psychicky, nikoliv fyzicky. Nedělá mi problém strávit několik týdnů bez dýmky a necítit se jak feťák před zavřenou metadonovou léčebnou. Žádné absťáky a fyzické výkruty, dýmka mi chybí hlavně v hlavě. Když jsem si dneska dával ranní DH, začal jsem analyzovat. Co nás k dýmkám tak táhne a proč je často těžké si dýmku odepřít?
Akt kouření – relaxace, uklidnění a dobře strávený čas. Pokud zrovna nepokuřujete na túře s dýmkou v batohu, dýmka vás přinutí zastavit. Time out, kámo! Uklidněte se, potáhněte si. Náustek v ruce (nebo papule sající z konektoru, když zrovna není hadice) je kotvou, co vás drží na místě. Hrajete si s dýmem a věnujete se jakékoliv sekundární činnosti od piškvorek přes háčkování, pití čaje a šťourání šroubovákem do bradavice na noze až po Too Hot to Handle na Netflixu.
Společenský přeblaf – rituál s lidskými těly. Dýmka je společenská záležitost a pokud zrovna nejste vlkem samotářem, sdílení dýmky s lidskými těly (gendrově doufám korektní) vám dává nejvíc. S partou na bytě, v dýmkárně i čajovně, na společenských i komunitních akcičkách. Speciálně vás může bavit připravovat dýmky jiným, nebo jen kouřit v dobré společnosti. Vodnice (uuh) rozbíjí ledy! Když k tomu přidáte trochu plácání po ruce a zalamování šlauchu, hnedka se chováte i podle určité etikety.
Dým – kolečko sem a to mě poser tam. Moje osobní fixace, protože mě fascinuje, jak mi uniká dým z chřtánu. Má hláška „Parrrádně to dýmí“ již zlidověla, byť paradoxně jsem ji vytasil na videu vždy, když jsem produkoval množství dýmu jako z vonné tyčinky. Baví mě dělat kolečka, medúzy a tornáda. Líbí se mi, jak se dým mění, hýbe se a lítá všude možně. Krásně voní, neulpívá na hadrech a dává mi pocit, že jsem něco jako Mlžný lord, nebo tak něco. Prostě bez dýmu by to celé postrádalo smysl.
Chuť – aromata u kormidla. Cigareta řeže, chutná příliš tabákově a celkově meh. Pak se objevila dýmka a s ní i nějaká ta chuť. Kruciprdel, to je dobrota! Ano, evolucí jsme se dostali až k ochuceným tabákům, které zapříčinily masivní rozmach našeho koníčku. Přeci jen když nám dýmka nechutná, nekouříme ji. Potřebujeme cítit alespoň nějakou chuť, ať už vyhnanou aromaticky do výšin (ciao, světloto) nebo v kombinaci s tabákovým podtónem (ola, černoto).
Síla – Mr. Buzz Effect. Část dýmkařů je na nikotinové jízdě, která se spustí při dýmkaření, doslova závislá. Světlá dýmka už jim po čase nic nedává, kouří černotu a v dalších fází přisypávají dokhu a Frigate po lopatách. Opojný pocit v hlavě, brnění prstů i palice, rauš a faktické uvolnění (svěrače) vede dýmkaře i dýmkařky k nabíjení stále silnějších dýmek. A pak již není cesty zpět.
Rituály
Ten chalan je šaman! A právě rituály jsou často tím, co nás drží u dýmkaření. Rozdělil bych to na přípravu dýmky, samotný akt (:O) kouření a společenský přeblaf.
Příprava dýmky – výzva, kreativní činnost a skill. Máte moc, saláti, a to ovlivnit výsledek. Stylem nabití, volbou tabáku, korunky, uhlí, přípravou dýmky i (ne)vhodnou mixologií. Využijete zkušenosti, zapojíte kreativní hemisféru, dále koumáte a experimentujete. Lišíte se takto od čmoudů s krabičkou cigaret a nahřívacími trubičkami. Někdy vás to také otravuje, sere a zdržuje, ale to je přirozené.
Akt kouření – relaxace, uklidnění a dobře strávený čas. Pokud zrovna nepokuřujete na túře s dýmkou v batohu, dýmka vás přinutí zastavit. Time out, kámo! Uklidněte se, potáhněte si. Náustek v ruce (nebo papule sající z konektoru, když zrovna není hadice) je kotvou, co vás drží na místě. Hrajete si s dýmem a věnujete se jakékoliv sekundární činnosti od piškvorek přes háčkování, pití čaje a šťourání šroubovákem do bradavice na noze až po Too Hot to Handle na Netflixu.
Psychická závislost vzniká právě tady. Dýmky si časem spojíme s různými událostmi, třeba návrat z roboty = dýmka, večer s polovičkou = dýmka, práce na kompu = dýmka, snídaně = dýmka atd. Dýmku si zafixujeme takovým způsobem, že už nás ty samotné události bez dýmek nebaví, postrádají kouzlo a vyvolávají nutkání si nějakou šíííííšu hnedle připravit. Mentální past, do které jsem chycen a spolu se mnou také nemalá část naší komunity.
Společenský přeblaf – rituál s lidskými těly. Dýmka je společenská záležitost a pokud zrovna nejste vlkem samotářem, sdílení dýmky s lidskými těly (gendrově doufám korektní) vám dává nejvíc. S partou na bytě, v dýmkárně i čajovně, na společenských i komunitních akcičkách. Speciálně vás může bavit připravovat dýmky jiným, nebo jen kouřit v dobré společnosti. Vodnice (uuh) rozbíjí ledy! Když k tomu přidáte trochu plácání po ruce a zalamování šlauchu, hnedka se chováte i podle určité etikety.
Fixace
„Čau Dendy, potřebujeme rozjet držák na pomě. Přines nějaký fixátory!“ Ten klučina ve Snowboarďácích věděl o čem mluví. K dýmce nás totiž fixuje nejenom nějaký prapodivný rituál, ale i její produkty.
Chuť – aromata u kormidla. Cigareta řeže, chutná příliš tabákově a celkově meh. Pak se objevila dýmka a s ní i nějaká ta chuť. Kruciprdel, to je dobrota! Ano, evolucí jsme se dostali až k ochuceným tabákům, které zapříčinily masivní rozmach našeho koníčku. Přeci jen když nám dýmka nechutná, nekouříme ji. Potřebujeme cítit alespoň nějakou chuť, ať už vyhnanou aromaticky do výšin (ciao, světloto) nebo v kombinaci s tabákovým podtónem (ola, černoto).
Síla – Mr. Buzz Effect. Část dýmkařů je na nikotinové jízdě, která se spustí při dýmkaření, doslova závislá. Světlá dýmka už jim po čase nic nedává, kouří černotu a v dalších fází přisypávají dokhu a Frigate po lopatách. Opojný pocit v hlavě, brnění prstů i palice, rauš a faktické uvolnění (svěrače) vede dýmkaře i dýmkařky k nabíjení stále silnějších dýmek. A pak již není cesty zpět.
Flex a rachota
Je to životní styl. Kouříte dýmky, máte čtyři tisícovky v keši či nově otevřenou varnu na perník? Tak pochlubíte se, že jo! Flexí se s drahými dýmkami, sbírkami, nedostupným tabákem, luxusními podniky atd. Spoustu takových pardálů dýmky ani moc nezajímají, jen se rádi chlubí a dýmky jsou vděčným prostředkem. Čest výjimkám, které se zajímají o dění v dýmkařském světě a přispívají do komunity.
Dále začnete pracovat v dýmkách, například. Ať už v podniku, pro výrobce dýmek i tabáku, jako dýmfluencer, v e-shopu i na cateringu – dýmek se nezbavíte. Jsou vaší obživou, nikoliv jen koníčkem. Potkáváte se s řemeslníky, obchodníky, zákazníky a tvůrci s branže. Přestat kouřit dýmku v takové situaci je, no, na hovno. Takže to většinou končí tak, že když už se vzdálíte od dýmek, změníte společně s tím i obor.
Super článek, zasmála jsem se a uznala v mnohém za pravdu 💪.. čím víc blafání, tím líp 😂 nicméně mě stačí jednou do týdne, do dvou.. a rituál, to je to správné slovo 🖤
OdpovědětVymazat