Dýmkařův koutek

Kokosové skořápky je nutné očistit od dužiny, poté se umyjí a vysuší. Dále putují do pecí s nízkým přívodem vzduchu, kde zuhelnatí. V případě velkého množství kyslíku bychom živili žár do té míry, kdy nám nezbydou karbonizované skořápky, nýbrž jen popel a prach.

Uhlí, které vás nesere a dodá potřebné teplo. Člověk by si řekl, že to je vole každé druhé, přičemž láduje lopatou sklep zásobami na tuhou, energeticky šílenou zimu. Nu, v případě uhlí k dýmce sami dobře víme, že kokosáky dovedou potrápit na více úrovních. Jaký by měl být ten perfektní, bezproblémový uhlík?

Meh, nikdo nemá rád hrbaté, kostrbatě fiknuté a celkově nepěkné uhlí. Připočtěte si k tomu vaše utajené OCD a vyjde vám z toho nechuť k nepravidelnému uhlí. Kvalita nasekání závisí na ostrosti nožů a dobře poskládaných uhelných hranclích (když jdou šejdrem, výsledný řez vytvoří nerovnoměrný uhlík). Strukturu uhlí spatříte na stranách řezu, zde závisí na velikosti rozemletých částic. Uhlí s hrubým „zrnem“ má nižší výhřevnost, avšak vydrží déle žhnouti. Naopak strukturou velice jemný uhlík žhne intenzivněji, výdrž má však nižší.

Komprese, more. Uhlíky musí být zhotovené pod dostatečným tlakem a z patřičného množství (kvalitního) materiálu, aby dosáhly správné hustoty. Kokosáky, které tuto péči nedostanou, se mohou lámat a drolit. Často je to také způsobeno špatně složenou směsí, která obsahuje příměs dřeva (šetříme, že jo). Cocoloco mě navedlo na pokus, při kterém jsem ponořil jejich uhlík do skleničky s vodou. Samozřejmě se potopil, nicméně zmetkové uhlí by mělo zůstat plavat na hladině. Vyzkoušel jsem to s RZU a opravdu! Dokonce i s nejmenovanou značkou kokosáků (nejmenovanou proto, že to byl nějaký no name, co se mi už vykouřil z hlavy) a překvapivě si taky lebedily na hladině. 

No to je puch. Klasicky se s ním můžete setkat při rozpalování téměř jakéhokoliv kokosáku, ať už na plynu či spirále. Venku to nevadí, uvnitř u okna či pod digestoří to lze zvládnout. V nevětraném prostředí je to na kruciprdel. Ovšem, na trhu nalezneme větší i menší smraďochy. Co způsobuje nadmíru smradu při rozpalování a nedej bože při kouření? Je to vypalování pojiva uhlíku, tedy škrobu. Při použití kvalitní tapiokové moučky ve správném poměru je zápach minimální, avšak přírodních škrobů máme více druhů a poměrově dojebat mixturu je pro Indonésany taky relativně snadné. Tohle ale na první pohled nepoznáte a často se stává, že je takto postižena celá kilovka, někdy i kompletní importovaná várka.

Známe velmi dobře s RZU, ten hnusný uhlíkový ocas v kouřené příchuti. K našemu štěstí, opravdu minimum běžně kupovaných značek kokosáků je postiženo tímto aftertastem. Nejsem chemik, jo. Vinu nicméně házím na složení směsi, čistotu vstupních materiálů a dodatečné chemikálie (třeba pro rychlé vznícení, že?).

Ohňostroj jisker a praskání je celkem vzácný uhlíkový úkaz. Způsoben je vyžhavením zbytkového dehtu, který může ulpět na skořápkách při jejich karbonizaci v peci. Kvalitní uhlík žhne, ale nejiskří.

Pokud náhodou čtete balení, často narazíte na jiné využití kokosáků, a to ke grilování. Pěkná drahá grilovačka, řekl bych. V tomto případě a během intenzivního ofoukávání i žehu nám uhlík chytí – hoří červeným plamenem. Jakákoliv jiná barva od zelené přes modrou až ke žluté je špatně – značí to přítomnost jiných látek, než by se měly objevovat v kvalitním uhlíku. Stejně tak nesmí z uhlí stoupat kouř v množství větším než malém (stoneři znají). Každý uhlík obsahuje něco těkavých látek, kouř vzniká jejich vyžhavením. Dobrý uhlík vyloučí minimum kouře při rozpalování, dále ani ťuk. V opačném případě takové uhlí zahoďte, zdraví máte jen jedno.

Obvykle se uvádí 350–400°C stabilního tepla, samotné Cocoloco udává 700–750°C (dle jejich měření 700°C na začátku a v 1:35 430°C). K takovým teplotám jsem se s použitím vlastního laserového teploměru ani nepřiblížil (ve videu mi chybí, přišel až později). Při položení tří uhlíků na pyramidu měl ten horní stabilně 350–500°C (dává smysl, teplo stoupá nahoru), spodní dva 230–350°C. Teplota stěny HMS oscilovala mezi 150 až 220°C. Abych vás nenudil těmito kidy, uhlí vydává nejvíce tepla na začátku, pak se teplota i masa uhlíku postupně snižuje. Při oklepnutí a dožhavení černé strany zase teplota poskočí nahoru, s použitím tarbuše či pokličky HMS stejně tak.

Nejde o černé strany uhlíků položené na alobalu či HMS, to je klasika a způsobuje to přiškrcení přísunu kyslíku dané straně – ten je nutný pro hoření, strana uhlíku tedy černá. Řeč je o nepochopitelném zhasínání uhlíků během session, kdy masa uhlíku zčerná celá a nezrobíš nic. Děje se to v důsledku špatného skladování a nedodržení standardů při shippingu z fabriky. Uhlí zvlhne a byť jej vysušíte jakkoliv, jeho vlastnosti jsou poškozeny a může tak dojít k jejich zhasnutí během session. Tfuj!

Moje session je většinou na 3x26mm uhlíky, používám CWP Heat Keeper. Nabíjím 20–25 g černoty do klasických, neglazovaných korunek. Session mi vydrží 2 hodiny, v té době přidávám pokličku a ještě ty uhelné prcky trochu vyždímám na posledních 10 minut. Druhé várky uhlí si ve většině případů nedělám, přebíjím. 

Čím více se o uhlí staráte (oklepáváte, přesouváte, černé strany otáčíte a dožhavujete o sousední uhlí), tím déle vám vydrží. Nechte je být po delší dobu bez péče či vyřaďte jeden uhlík na tácek/do nosiče a uhlí se rychleji zmenší, dodá méně tepla či vůbec žádné v případě odloženého uhle. Uhlík o velikosti 26 mm vydrží 110 až 125 minut, 25 mm potom 90 až 110 minut v závislosti na těchto faktorech: 

To je ta pravá barva, kterou jako dýmkaři oceníme. Popel různých značek se vám může zdát až příliš bílý, je to v důsledku přidání vápencového prášku do směsi. Bílou barvu způsobí i přidání dřeva do mixtury – popel je bělejší, uhlík se rychleji rozpálí, avšak hustota uhlíku je slabá, tepelný výdej nižší a takový uhlík má tendenci smrdět. Hnědá barva popela má spojitost s půdou, kde palma vyrůstala – může za to draslík v podloží, ve vápenatých půdách je barva vzniklého popela šedá/bílá.

Popel z kvalitního uhlíku odpadává snadno, čímž dále uhlík nedusí. Z hlediska množství je to pod 2 % celkové hmotnosti surového uhlíku.