Recenze: Cocoloco, aneb výroba a vlastnosti uhlíků

Vzhůru do světa žhavých kostek, palem, plamenů a skořápek. Dnes jsem si vzal ke svému brebentění společníka ve formě kokosáků značky Cocoloco. Uhelná recenze může trvat minutu i hodinu, já se rozhodl pro formu vzdělávací a stručnou. Jak kvalitní Cocoloco je, co vydrží, jaké produkuje teplo a jakými se pyšní vlastnostmi? Zhltněte video a zabořte nosy do rozšiřujícího povídání, dozvíte se vše včetně procesu výroby a charakteristiky kvalitního uhlíku!

Cocoloco

• globální firma, velmi aktivní v Evropě skrze partnerské distribuční sítě
• výroba: v Indonésii na ostrově Jáva od roku 2016
• produkty: kokosové uhlíky ve velikosti 26 mm (64 ks/balení), 25 mm (72 ks/balení), 22 mm (96 ks/balení), čtvrtky do HMS (108 ks/balení)
• základní suroviny: tapioková moučka, voda a zpracované kokosové skořápky

Coco? Loco!

Dej mi víc (informací)!

• recenzovaný produkt: Cocoloco 26mm
• cena: 149 Kč/1kg (64ks)
• balení: papírová krabice, uvnitř pevný sáček přelepený páskou

• směs: 83 % uhlík, 15,13 % těkavé látky, 1,65 % popela → vlhkost 14,8 % (při teplotě 30°C)
• tvar a textura: pravidelná krychle, jemný povrch, na stranách řezu viditelná textura
• velikost: 26x26x26 mm
• odolnost: vydrží pád z výšky na pevný povrch i ránu kladivem bez odštěpků, při oklepávání se lámou jen v minimu případů (občas je na vině až příliš velký žár při rozpálení → poruší vnitřní strukturu)
• zápach: při rozpalování smrdí jako každý druhý uhlík, během kouření bez zápachu i dopadu na chuť
• barva popela: šedá (po třech uhlících o celkové váze 48 g zbyly 2 g popela na konci session → 4,2 % z celkové hmotnosti třech Cocoloco 26mm uhlíků tvoří výsledný popel)

• doba rozpalování: 12:55 s otočením v 8:10 (elektrická spirála), 13:36 bez otáčení (elektrická spirála + ochranná mřížka + alobalová tarbuš) → tři uhlíky postavené na plocho a daleko od sebe na žhaviči, při položení na hranu a umístění všech tří vedle sebe se čas rozpalování sníží cca o 1 až 3 minuty
• výdrž uhlíku: session s HMS (CWP Heat Keeper), tři uhlíky, pravidelné oklepávání, bez využití pokličky na konci → 1 hodina 58 minut
• výhřevnost: údaje o teplotách po 10 minutách session → horní uhlík (507°C), spodní uhlíky (220°C), stěna HMS (230°C), dno HMS (271°C), stěna klasické neglaz. korunky u hrany (97°C), teplota tabáku (po zvednutí HMS značný a rychlý úbytek tepla, 158 °C)

Cocoloco pořídíte na Shanti. Děkuji za poskytnutí!

Výroba kokosových uhlíků

Přestrojme se nyní za indonéské chlapce a děvčata, jdeme na brigádu! Potřebujeme vyrobit haldu kokosáků, takže jak na to? Základem je získat vstupní suroviny. Splašit kokosovou skořápku můžeme různými způsoby:

• probereme se odpadky 
• od maníků s mačetou, co odseknout kokos a nabídnou jej lačnícím turistům
• od farmaceutických, kosmetických a potravinářských gigantů (skořápka je často nezajímá)
•  podojíme palmovou plantáž

Kokosové skořápky je nutné očistit od dužiny, poté se umyjí a vysuší. Dále putují do pecí s nízkým přívodem vzduchu, kde zuhelnatí. V případě velkého množství kyslíku bychom živili žár do té míry, kdy nám nezbydou karbonizované skořápky, nýbrž jen popel a prach.

Mele, mele, mašinka. Vychladlé, zuhelnatělé skořápky putují do mlýnku – vzniká uhelný prášek. Šoupneme jej hezky do míchačky, kde se spojí s tapiokovou moučkou a vodou v poměrech pro každou fabriku vlastních.

A jdeme tlačit, nikoliv však hovna. Směs se vysype do kompresního přístroje, který vyplivuje dlouhé hranoly, nudle či hexagony (podle tvaru nástavce). Jakožto správní brigádníci čekáme u stroje, abychom vzniklou uhelnou hranolku usekli a umístili na jedoucí pás pod námi. Náš kamarád vedle čeká, aby těch hranolek dal dohromady určité množství k sobě, řekněme deset. Takto dále vedle sebe putují pásem k řezačce, ze dvou stran se podélně říznou a vzniká nám hromada uspořádaných kostek.

Uhlí se umístí na dřevěné tácy s kovovými rošty, kde schnou i několik dní v závislosti na okolním prostředí. Téměř hotové uhlíky poté putují do velké pece s nízkým žárem, kde zhruba den tvrdnou. A je hotovo, teď už to jen nabalíme a šichta nám, po několika zpracovaných tunách, úspěšně končí.

Vlastnosti kvalitního uhlíku

Uhlí, které vás nesere a dodá potřebné teplo. Člověk by si řekl, že to je vole každé druhé, přičemž láduje lopatou sklep zásobami na tuhou, energeticky šílenou zimu. Nu, v případě uhlí k dýmce sami dobře víme, že kokosáky dovedou potrápit na více úrovních. Jaký by měl být ten perfektní, bezproblémový uhlík?

PRAVIDELNÉHO TVARU

Meh, nikdo nemá rád hrbaté, kostrbatě fiknuté a celkově nepěkné uhlí. Připočtěte si k tomu vaše utajené OCD a vyjde vám z toho nechuť k nepravidelnému uhlí. Kvalita nasekání závisí na ostrosti nožů a dobře poskládaných uhelných hranclích (když jdou šejdrem, výsledný řez vytvoří nerovnoměrný uhlík). Strukturu uhlí spatříte na stranách řezu, zde závisí na velikosti rozemletých částic. Uhlí s hrubým „zrnem“ má nižší výhřevnost, avšak vydrží déle žhnouti. Naopak strukturou velice jemný uhlík žhne intenzivněji, výdrž má však nižší.

DOSTATEČNĚ TVRDÝ

Komprese, more. Uhlíky musí být zhotovené pod dostatečným tlakem a z patřičného množství (kvalitního) materiálu, aby dosáhly správné hustoty. Kokosáky, které tuto péči nedostanou, se mohou lámat a drolit. Často je to také způsobeno špatně složenou směsí, která obsahuje příměs dřeva (šetříme, že jo). Cocoloco mě navedlo na pokus, při kterém jsem ponořil jejich uhlík do skleničky s vodou. Samozřejmě se potopil, nicméně zmetkové uhlí by mělo zůstat plavat na hladině. Vyzkoušel jsem to s RZU a opravdu! Dokonce i s nejmenovanou značkou kokosáků (nejmenovanou proto, že to byl nějaký no name, co se mi už vykouřil z hlavy) a překvapivě si taky lebedily na hladině. 

BEZ ZÁPACHU

No to je puch. Klasicky se s ním můžete setkat při rozpalování téměř jakéhokoliv kokosáku, ať už na plynu či spirále. Venku to nevadí, uvnitř u okna či pod digestoří to lze zvládnout. V nevětraném prostředí je to na kruciprdel. Ovšem, na trhu nalezneme větší i menší smraďochy. Co způsobuje nadmíru smradu při rozpalování a nedej bože při kouření? Je to vypalování pojiva uhlíku, tedy škrobu. Při použití kvalitní tapiokové moučky ve správném poměru je zápach minimální, avšak přírodních škrobů máme více druhů a poměrově dojebat mixturu je pro Indonésany taky relativně snadné. Tohle ale na první pohled nepoznáte a často se stává, že je takto postižena celá kilovka, někdy i kompletní importovaná várka.

BEZ DOPADU NA CHUŤ

Známe velmi dobře s RZU, ten hnusný uhlíkový ocas v kouřené příchuti. K našemu štěstí, opravdu minimum běžně kupovaných značek kokosáků je postiženo tímto aftertastem. Nejsem chemik, jo. Vinu nicméně házím na složení směsi, čistotu vstupních materiálů a dodatečné chemikálie (třeba pro rychlé vznícení, že?).

BEZ JISKER

Ohňostroj jisker a praskání je celkem vzácný uhlíkový úkaz. Způsoben je vyžhavením zbytkového dehtu, který může ulpět na skořápkách při jejich karbonizaci v peci. Kvalitní uhlík žhne, ale nejiskří.

PLANOUCÍ ČERVENÝM PLAMENEM

Pokud náhodou čtete balení, často narazíte na jiné využití kokosáků, a to ke grilování. Pěkná drahá grilovačka, řekl bych. V tomto případě a během intenzivního ofoukávání i žehu nám uhlík chytí – hoří červeným plamenem. Jakákoliv jiná barva od zelené přes modrou až ke žluté je špatně – značí to přítomnost jiných látek, než by se měly objevovat v kvalitním uhlíku. Stejně tak nesmí z uhlí stoupat kouř v množství větším než malém (stoneři znají). Každý uhlík obsahuje něco těkavých látek, kouř vzniká jejich vyžhavením. Dobrý uhlík vyloučí minimum kouře při rozpalování, dále ani ťuk. V opačném případě takové uhlí zahoďte, zdraví máte jen jedno.

STABILNÍ VÝDEJEM TEPLA

Obvykle se uvádí 350–400°C stabilního tepla, samotné Cocoloco udává 700–750°C (dle jejich měření 700°C na začátku a v 1:35 430°C). K takovým teplotám jsem se s použitím vlastního laserového teploměru ani nepřiblížil (ve videu mi chybí, přišel až později). Při položení tří uhlíků na pyramidu měl ten horní stabilně 350–500°C (dává smysl, teplo stoupá nahoru), spodní dva 230–350°C. Teplota stěny HMS oscilovala mezi 150 až 220°C. Abych vás nenudil těmito kidy, uhlí vydává nejvíce tepla na začátku, pak se teplota i masa uhlíku postupně snižuje. Při oklepnutí a dožhavení černé strany zase teplota poskočí nahoru, s použitím tarbuše či pokličky HMS stejně tak.

NEHASNOUCÍ

Nejde o černé strany uhlíků položené na alobalu či HMS, to je klasika a způsobuje to přiškrcení přísunu kyslíku dané straně – ten je nutný pro hoření, strana uhlíku tedy černá. Řeč je o nepochopitelném zhasínání uhlíků během session, kdy masa uhlíku zčerná celá a nezrobíš nic. Děje se to v důsledku špatného skladování a nedodržení standardů při shippingu z fabriky. Uhlí zvlhne a byť jej vysušíte jakkoliv, jeho vlastnosti jsou poškozeny a může tak dojít k jejich zhasnutí během session. Tfuj!

SPOLEHLIVÝ SVOU VÝDRŽÍ

Moje session je většinou na 3x26mm uhlíky, používám CWP Heat Keeper. Nabíjím 20–25 g černoty do klasických, neglazovaných korunek. Session mi vydrží 2 hodiny, v té době přidávám pokličku a ještě ty uhelné prcky trochu vyždímám na posledních 10 minut. Druhé várky uhlí si ve většině případů nedělám, přebíjím. 

Čím více se o uhlí staráte (oklepáváte, přesouváte, černé strany otáčíte a dožhavujete o sousední uhlí), tím déle vám vydrží. Nechte je být po delší dobu bez péče či vyřaďte jeden uhlík na tácek/do nosiče a uhlí se rychleji zmenší, dodá méně tepla či vůbec žádné v případě odloženého uhle. Uhlík o velikosti 26 mm vydrží 110 až 125 minut, 25 mm potom 90 až 110 minut v závislosti na těchto faktorech: 

• okolní vlhkost (čím nižší, tím lepší), velikost uhlíku (víc matroše, delší kuřba), místnost vs. venek (úbytek tepla a rychlejší spotřebu uhlíku venku znatelně pocítíte), struktura a hustota uhlíku, kompozice směsi a poměr ingrediencí

POPELEM ŠEDÝ

To je ta pravá barva, kterou jako dýmkaři oceníme. Popel různých značek se vám může zdát až příliš bílý, je to v důsledku přidání vápencového prášku do směsi. Bílou barvu způsobí i přidání dřeva do mixtury – popel je bělejší, uhlík se rychleji rozpálí, avšak hustota uhlíku je slabá, tepelný výdej nižší a takový uhlík má tendenci smrdět. Hnědá barva popela má spojitost s půdou, kde palma vyrůstala – může za to draslík v podloží, ve vápenatých půdách je barva vzniklého popela šedá/bílá.

Popel z kvalitního uhlíku odpadává snadno, čímž dále uhlík nedusí. Z hlediska množství je to pod 2 % celkové hmotnosti surového uhlíku.

VÁRKAMI KONZISTENTNÍ

Nejdůležitější na konec! Vlastně to jediné, co chceme, když už konečně nalezneme pro nás kvalitní uhlí, jsou konzistentní várky. Nechceme být spokojeni měsíc či dva, chceme stabilní kvalitu dané značky ideálně napořád. Což je utopie 😄. Z mé zkušenosti nejstabilnější várky dodává Cocoloco, One Nation a Blackcoco.

Teplé fotky

Kilovka je kilovka

Redukční dieta o 50 g

Hubeňour

Vida, hezky to vychází

Množství popela na konci session po 3 uhlících

Čas na epic charcoal flip

Dojezd, ofouknout vršky a do akce!

Pérko s displejem! Je to celkem složité zachytit, ale tolik cca teplota uhlíku po nažhavení mimo HMS

Horní uhlík (507°C)

Spodní uhlíky (220°C)

Stěna HMS (230°C)

Stěna klasické neglaz. korunky u hrany (97°C)

Teplota tabáku (po zvednutí HMS značný a rychlý úbytek tepla, 158 °C)

Verdikt

Recenze na uhlí se dá udělat mnoha způsoby, já si zvolil rozšíření vašich znalostí o proces výroby a charakter kvalitního uhlí. Cocoloco je skvělá značka, což mohu říct po odkouřených 20 kg. Splňuje všechny výše uvedené vlastnosti kvalitního uhlíku a z hlediska negativ lze hovořit vlastně jen o vyšší ceně. Zdražuje úplně všechno, takže tomu váhu příliš nepřikládám. Ať vám žhaví, saláti!