Tepelná trilogieee, oujé. Prr, vo co tady jde? Rozhodl jsem se natočit třídílnou sérii věnovanou šíření, ovládání a dopadu tepla na naše dýmkařské řemeslo. V tomto videu si posvítíme na šíření tepla, odhalíme spolu fungování celé dýmky hezky krok za krokem, podělím se s vámi o jednu zajímavou vlastnost difuzoru. Dále si konečně odpovíme na otázku, jestli fouknutím do dýmky chladíme tabák či nikoliv.
Trocha teorie prospěje nám všem, k praxi a pochopení dýmky je nezbytná. K ještě praktičtějšímu využití tepla vás lehce nakopnu v pokračování této série. Těšit se můžete na přenos tepla a různé tepelné režimy, jak je ovládnout a umět si zodpovědět otázku, která forma dýmkaření vás baví nejvíce. V závěru trilogie zabrouzdáme do práce s teplem během celé session. A teď už k dnešnímu tématu!
Mrkněte také na druhý a třetí díl – Teplo dýmce vládne, proč vlastně? + Tepelná praxe.
Teplo a jeho šíření
Bez něj bychom byli v knedlu, že jo. Naučit se ovládat teplo v dýmce je jednou z nejdůležitějších dýmkařských dovedností, piluje se lety praxe. Cílem je dosáhnout té nejbožejší dýmky, co osouloží vaše chuťové pohárky a pohladí plíce. Pro vás, kamarády, hosty v podniku či na cateringu.
Množství tepla procházející (nejen) tabákem je také zcela subjektivní záležitost, někdo rád holky, jiný zase megavdolky. Důraz na chuť, sílu, velké mraky dýmu, relativní bezúdržbovost, krátkou a intenzivní session atd. No vyberte si!
Když se přesuneme k tabáku v korunce, teplo se do něj šíří třemi způsoby. Vedení tepla představuje přímý styk zdroje tepla s tabákem, klasické nabití na dotyk. Tabák se stane tepelným vodičem a teplo se do něj šíří rychleji, efektivněji.
Proudění tepla je dnes nejčastější metodou ohřevu tabáku. Při potáhnutí z dýmky vsáváme vzduch do korunky, který se ohřívá skrze uhlíky. Ten pak dále proudí k tabáku, vedle toho teplo vede dále do stěn samotné korunky. Typické nabíjení bez dotyku tabáku s HMS/alobalem.
Třetí způsob je takový spíše pasivní, jedná se o sálání tepla. Když nekouříme, teplo z uhlíků sálá nahoru. Na druhou stranu také uhlí zahřívá HMS či alobal a udržuje víceméně stabilní teplo v korunce.
Jak funguje vodní dýmka?
Základní hybnou silou dýmky je podtlak, proto musí být celá soustava vždy utěsněná (tělo k váze, hadice ke konektoru, korunka k trnu). Bez něj přitahujeme vzduch a efektivita session jde do kopru. Neméně zásadní je samozřejmě teplo.
Potřebujeme nějaký zdroj tepla, ať už uhlíky, velbloudí trus či e-HMS. Z náustku si potáhneme. V dýmce vytvoříme podtlak a dýmka začne nasávat vzduch do korunky. Vzduch je nahřátý a šíří se do korunky výše popsanými metodami. Z tabáku či náhražky se začnou odpařovat určité látky, které dávaj dohromady náš dým (více o nich níže).
Stále taháme, vzniklý dým putuje ďourama v korunce dolů skrze tělo, srdce dýmky, downstem až do vázy. A to pod vodu, oujé! Ta slouží primárně jako chladící médium, filtruje však část látek rozpustných ve vodě – například aromata. Proto voda po dokončení session, když ji náhodou či za trest musíte okoštovat, chutná zpraseně podobně jako kouřený mix.
Záleží také, jestli používáte holou tyčku nebo downstem si difuzorem. Skrze prostou tyč proudí jedna bublina dýmu za druhou do vody, plocha styku s ní je menší. Ochladí se dostatečně a příliš aromat do vody nepouští. Downstem s difuzorem rozbije velkou bublinu na milion menších, což má za následek stištění dýmky, zmenšení odporu při tahání a také větší styk bublin s vodou. Může docházet k větší ztrátě chuti tím pádem. Vyzkoušejte a porovnejte! Dým z prasklých bublin zaplní komoru vázy a my už jej z ní vytahujeme souvislým taháním do hadice, náustku a v pokojové teplotě konečně k nám do papule.
Ještě zmíním zpětný ventil a dlouhotrvající debatu o tom, či profouknutím dýmky ochlazujeme tabák v korunce. ANO, ale minimálně. Při profouknutí vnikne sloupec vody do downstemu a jednorázově vytlačí směrem nahoru vzduch v těle dýmky. Ten má nižší teplotu než je ta panující v korunce, a tak na velmi krátkou chvíli sníží teplotu tabáku. Pokud dýmka nemá „tlačítko“, kterým vaše profouknutí nasměruje komplet do korunky, nemá smysl delší dobu troubit do náustku jako na xylofon – vzduch z těla putuje nahoru pouze v momentu profouknutí!
Vypař to!
Teď zpět k tomu, co se nám vlastně odpařuje z tabáku. Správně, má drahá hordo, my tabák vaporizujeme. Každá látka v tabáku se vypařuje při jiných teplotách a má své hranice, kdy začíná zlobit. Tabák do vodních dýmek se skládá z tabákových listů, glycerinu (někdy glycerolu či navíc propylenglykolu), cukrového sirupu (melasa, invertní cukrový sirup atd.), aromat a konzervantů. Výparu ze všech těchto složek říkáme souhrnně dým, technicky správně aerosol.
Nikotin z tabáku se začíná odpařovat při 160°C (uvádí se i méně), při stejné teplotě se začínají vypařovat (otevírat) také aromata (příchuť). V této fázi kouření začínáme cítit chuť, ale dým aby jeden pohledal. Horní hranice varu nikotinu je 247°C, ale tam se při běžné session nedostaneme (díky veleještěru). Glycerin se začíná vypařovat při 180°C (uvádí se i 170°C), tvoří největší část našich mráčků. V této hladině již vnímáme chuť a také vyfukujeme dým. Jeho horní hranice je 290°C.
Cukry jsou různé, samé ózy. Zde se je třeba zmínit, že souhrnně jejich horní hranice varu kolísá mezi 220–230°C. To je moment, ve kterém se začínají karamelizovat. A ten dobře znáte, je to typické pálení tabáku. Chuť hořkne, případně jde do kysela, kašleme a je to prostě hnus, velebnosti. Tam se nechcete dostat.
Vychází nám z toho jeden poznatek. Aktivní session začíná při zhruba 180°C, do 200°C můžeme mluvit o režimu tepla zaměřujícím se na chuť a nižší výpar nikotinu. V rozmezí 200–220°C jsme v režimu vysokého tepla, který nám nabízí mohutná oblaka dýmu, intenzivní chuť, vysoký výpar nikotinu, ale vede k nižší výdrži dýmky jako takové. Výpar je větší, rychlejší a ztracené složky už nic nenahradí.
Zdroje tepla
O zdrojích tepla jsem se rozkecal v článku věnovaném uhlí a značce Cocoloco, takže zabrouzdejte pro moudrosti tam. Případně si nabídněte celé videjko!
Žádné komentáře:
Okomentovat