Dýmkařův koutek

Ano, jsme! Nevyrazil bych na cestu sám, to jo, ještě by mě tam sodomizoval nějaký místní Hillbilly. Parťákem a bodyguardem se mi stal Tom Majer, vyhlášený černokněžník z Kaviáru, se kterým jsem ukul přátelské pouto krve a dýmu již před 8 lety na první pobočce iSmoke. Skvělá volba, odpustil jsem mu i chrápání a fakt, že se na mě v dodávce vyspal. Tým tedy kompletní, ale co nás vedlo k tak daleké cestě?

V dubnu tohoto roku jsem pozval trio amerických kamarádů na Hookah Talk Show – George Jonsona a Neeve Donoghue z Regal Hookah a Travise Smithe z Tangiers. Velmi na ně zapůsobila místní dýmkařská kultura, a to jak dýmkami, podniky, výrobky Caesar, tak i přátelským přístupem a hektolitry chlastu. Show si užili a s Tomášem jsme jim na oplátku slíbili, že NĚKDY dorazíme my za nimi.

Minulo pár desítek vykouřených dýmek a zjistili jsme, že se v Ameru něco peče. V letních měsících se pekli obyvatelé Phoenixu (45°C, hodně uff), kde Tangiers sídlí, a tak možná i proto se v horkých hlavách jejich týmu zrodila akce Sunset Smokes – sraz dýmkařů amerického jihozápadu. V poušti, mezi kaktusy. Když jsme to zjistili, vzali jsme útokem agregátory letenek. Z jejich cen jsme dostali konstantní derekci, udála se spousta nářku a lamentování. Ale tak co, rozbili jsme prasátka. Letenka i lístek na fest zakoupen, rýsoval se týden v Americe. Ehm, jak to celé vlastně provedem?

Napsali jsme našemu triu. Karma zapůsobila. Pomohli nám absolutně se vším, ubytovali nás zdarma v San Diegu, všude nás vozili v dýmkařské dodávce, zvali nás na regulérní hostiny a ve finále nám ukázali dýmkařskou Ameriku tak, jak bychom ji sami nikdy nepoznali. Vřele dík jak cyp, pokud tohle někdy proženete Google Translatorem, Georgi a Neeve! Vyrážíme na cestu, držte si Provosty.

Shit, nemám odbavené zavazadlo! Tomáš se mi směje, ale já mu to vracím kopem z otočky do jeho beznadějně plného kufru. On se totiž na cestě tam překvalifikoval na mulu, táhl tak 20 kg dárků, úplatků a dokonce i dýmku pro našeho společného kámoše. Po cestě tam se naštěstí nic nedosralo, maximálně jsme nemohli loknout předodletové pivko na letišti, protože bylo nad ránem. Co už, na stopoveru v Londýně jsme si to vynahradili a posilnili se tradiční English Breakfast. Směr Phoenix!

Pomačkaní jako balíky z Black Friday jsme v teplácích přiletěli do Arizony a upřímně, místní klima nám hodně profackovalo koule. Prošli jsem imigračním, prodrali se letištěm a v drobné kaluži potu čekali na Uber. Ubytko jsme zvolili strategicky 15 min autem od fabriky Tangiers, solidní motel s bazénem (na který nedošlo) a vaflovačem byl ideálním útočištěm. Sprcha, převlíknout, náustky na krk a frrr do fabriky, už teď jdeme pozdě! Stmívá se, možná bude kosa – mikina to jistí.

Akce proběhla v sobotu 4. listopadu v areálu továrny Tangiers, v den našeho příletu (pátek) se konala menší pre-party akcička. Když už jsme se táhli takovou dárku, VIP lupen na oba dny byl samozřejmostí. Slibovali velkou tašku produktů, žrádlo i alkoholoviny, prohlídku výroby Tangiers atd. Organizátoři to nachystali tak, že před halou byly stánky výrobců, DJ a spousta koutků k sezení s vtipně archaickým nábytkem. Uvnitř byly další stánky, dále VIP lounge, bar a stanice přípravy dýmek. Obrovské zázemí využili skvěle, žádná stísněnost a potulovat jsme se mohli doslova všude.

Celí natěšení a unavení jsme doubrovali na místo akce, let's hit it! Jaké to bylo?

Po příjezdu jsme byli zmatení jak Travolta v obýváku, ehm, kudy tudy? Vedla nás vůně tabáku a první hloučky lidí. Nikoho jsme neznali, tak jsme prošli stylem úsměv a mávat do vestibulu. A tam už byly známé tváře, takže si to dokážete představit: „Vy jste fakt dorazili, to mě poser. Czech guys!“. Objetí, plácačky, smích a co dál? Oznámená pop up párty to nebyla, vypadalo to jako klasický večeř před akcí – šoupačky nábytkem, vybalování produktů, chystání placu, kuřba. 

Zjistili jsme, jak to bude dýmkařsky fungovat. Kolik dýmek si poručíš, tolik během dvou dnů dostaneš v ceně vstupenky. Vymysli si mix a bude ti nabito (výběr z cca 30 příchutí + novinky + spešl příchutě Sunset a Sunrise pro danou akci namíchané), a to do Khalil Mamoon, Regalů a syrských, tradičních dýmek. K tomu jednorázová hadice, kvůli hygieně a zabránění ghostingu. Vše do phunnelů (klasiky byly v poměru 3 ku 100, hh), navrch alobal & Provost, nebo Kaloud Lotus I+ či III. Může bejt, přizpůsobíme se. Ale přeci jen jsme si na sobotu přibalili vlastní korunky 😅.

Dýmky počkaj, nejdřív obhlédnout terén. A párkrát si puffnout z těch cizích, ofc. Lehce jsme pomohli Georgovi s vybalováním, u toho jsme poznali další místní postavičky. Přivítal jsem se s Mattem Desindem, blogerem pod přezdívkou Morning Hookah, se kterým jsem dělal streamy pro Hookah Battle. Psali jsme si léta, chtěl vidět knihu. Dýmkařskou bichli jsem samozřejmě přinesl, byl z ní nadšený. A v tomhle rytmu se nesly všechny ostatní názory na knihu během celého týdne, velké povzbuzování do překladu, tohle jim prý přesně chybí. Dobrá, píšu si!

Narazili jsme na Lilu, majitelku Tangiers a vdovu po Ericovi, se kterou jsem se seznámil už v Praze. Představila nám větší část rodiny Tangiers – prezidentku Tess (znám z Frankfurtu, má ohlušující smích), jejího zástupce Steva (velký pánko, umožnil nám nabíjet si do vlastního gearu), Phonga (produkce), Bena (socky a obsah na sítě), hlavního mixologa a spoustu dalších. Zmíněný Ben nás vzal na spanilou jízdu celou fabrikou, to bylo něco. Více o tom níže!

Kolem půlnoci už ze mě jet lag udělal zombie, pokračovalo se však na after party do podniku Empire Hookah. Svezl nás Travis, lounge byla u nějaké cesty v bungalovu. Hned naproti byl lunapark, skvělé zacílení na děti! Klídek, tam si opravdu hlídaj, komu dýmku servírují. Inu, bylo téměř plno, tak nás usadili na plácku venku u trucku s tacos. Víte, jak se chová počasí v poušti? Rozdíl teplot v noci je brutální, i přes mikinu jsem se třásl jako tanečnice hula hula. Zahřála až výborná quesadilla z přívěsu.

Potěšila široká nabídka Tanže (neasi) a přijatelná cena. Oproti našim zvykům v místních podnicích nabízejí tzv. refills. Přebití dýmky, pouze vám vymění korunku. Hygieně se v kapse otevírá vystřelovák, ale více bych to nedramatizoval. Při ceně 25 USD za dýmku s Tangiers je přebití za 12 babek skvělou záležitostí. Kéž by to někdo zkusil i v Čechách! Tamní dýmkaři se dost divili, že to v podnicích nemáme.

Je to stát od státu, ale minimálně v Arizoně a Kalifornii nelze podávat alkohol společně s dýmkou. Případné licence jsou velmi nákladné, takže alkohol ve většině dýmkáren nenajdete. Co by to ale byla za after bez kapky lihu? A tak jsem čuměl jak anarchista na volební lístek, když George a Neeve dotáhli litry vodky, piva a další věci. Všichni s tím byli v naprosté pohodě ze strany podniku, jako chápu známost a ofiko after, ale překvapilo mě to. V následujícím týdnu se ten zákaz na našich cestách obcházel přelitím pití do maskovacích kelímků, prostě nactiletí rebelové hadra.

Nebudu to rozmazávat, potkali jsme spoustu skvělých lidí, navázali kontakty, u dýmek se spřátelili, opili se spolu a kolem třetí ráno už má hladina nevyspání, zimy a alkoholu automaticky odklikla Uber do motelu. Vezl nás veterán z Vietnamu, povídal o svých zraněních (průstřel hlavy evidentně nebránil v řízení), kariéře u odstřelovačů a my jsme se modlili, ať jsme brzy na místě, protože to začínalo být dost creepy. Do hajan a pak vzhůru na Sunset Smokes! Jaká byla prohlídka Tangiers, ptáte se?

Nahlédnout do výroby Tangiers, to je vlhký sen dýmkařův. Nabízenou příležitost jsme tedy drápli za pačesy a poslušně jako ovečky následovali našeho pastýře Bena. Cesta vedla nejprve k Tribute Wall. Poté, co v roce 2021 Eric Hoffman zemřel, jeho rodina i zaměstnanci vybudovali vzpomínkovou stěnu posetou fotkami, obrazy, oblíbenými korunkami, uhlím, všemožnými oceněními a jinými artefakty. Milé, ale nám, jako externím amigos význam některých věcí unikne, proto jsem se doptával třeba na skleněnou divno-konvici. Prý nedal dopustit na kohoutkovou vodu a tuhle používal každý den desítky let. Díky za kontext!

A pak už tam byly ty dveře do produkce, přitahovaly nás jako magnet. Kousek od nich byla organizační tabule, kde si značili, jaká várka se vyrobila pro jakou zemi v každý pracovní den. Samozřejmě tam bylo nechvalně proslulé označení 4KYR a jak se může zdát, většina nejde do Kyrgoše, ale na evropský černý trh. Nezájem, chci otevřít ty dveře! Zakázali mi cokoliv fotit a točit, což je pochopitelné, ale grhhh. Dveře se otevřely a ejhle – od ostruhy na patě až k vlasovým cibulkám na hlavě nás pokrylo aroma vařeného tabáku.

Provedli nás celou produkcí od zpracování surového tabáku přes vařící stanici, klidové boxy, ochucovací stanici s aromaty a váhami až po balící a skladovací sekci. K tomu mám několik postřehů:

Dveře se zavřely, Ben nás zavedl do chill místnost pro zaměstnance, kde u dýmky seděl hlavní mixolog. Fajn týpek, trochu se zmínil o tvorbě příchutí, ale bylo vidět, že má po šichtě a tedy na salámu. Vedle něj dýmila Tess a tam jsem viděl ten legendární old-school dýmkařský styl, který se v Tangiers provozuje leta letoucí. Upřímně, nebyl to můj šálek tabáku. 

Tradiční dýmka, velký phunnel, tak 50 g tabáku na dense uvidličkovaného, tlustý alobal a celý jeho povrch v řadách proděravěný vidličkou (z alobalu moc nezbyde, popravdě). Navrch sliver tabs (japonské RZU, které má velikost půlky 26' kokosáku a na sobě jasně stříbrnou vrstvu), popel po celé korunce. A když potřebují více tepla? Odloupnou kousek silver tabu (je to jak 3Bitka) a položí jej na jedoucí uhlíky na korunce, aby se o ně rozpálil. Uff, nesmrdí sice tolik jako naše RZU, ale stačil mi jeden pohled a nádech k tomu, aby mé plíce tančili makarenu. A tak kouří Tangiers řada z těch, kteří jej po léta vyrábějí. Pozor, touto formou korunku jedou klidně 5 hodin (jejich rekordem je jedna korunka na celou šichtu). Alespoň Travise jsme konvertovali k fluffy packu, klasické korunce, HMS a kokosákům.

Z fabriky bych dále vypíchnul obří místnost plnou syrských a egyptských dýmek, hadic, váz a korunek z produkce Tangiers – Eric byl sběratel a máločeho se zbavoval. Zajímavost o Tangiers korunkách, nemají pouze jména, ale i čísla podobně jako příchutě – #0 (Large), #2 (Medium a Mushroom), #3 (Smedium nebo Egyptian Bowl jakožto jediná klasika), #4 (Small), #6 (Iridescence, typologicky korunka masta) a #8 (Pico) – čím vyšší číslo, tím menší objem. Ulovil jsem si #3, tedy jedinou klasiku :O!

Děkuji. Komu? No přeci týmu Tangiers, který dlouhé měsíce usilovně makal, aby výsledně vznikla tak skvělá akce. Povedlo se to na výbornou. Je mi ctí, že se k nám chovali jako k vlastním, ukázali nám továrnu a všechna zákoutí, odpovídali na všechny naše ujeté dotazy. Opravdu tabáková značka mého srdce a parta skvělých lidí kolem! A nyní už vím, jak tabák Tangiers přichází na svět – ta procházka výrobou a celkově fabrikou byla jak ze sna pro zvědavého blogera s frňákem, jako jsem já.

Get up! Vafli do chřtánu a s částečně dobitými baterkami vzhůru na samotnou akci. Čekalo nás ranní grilování arizonským sluncem v naštěstí krátké řadě před vstupem, vybaveni páskem jsme si to poté namířili rovnou pro slibovanou tašku s produkty. Byla plná, muhehe. Po stovce příchutí Sunrise a Sunset od TG, batoh Hookah Vault, španělský phunnel, tabáky Fantasia, Fumari, vidličky, utěrka, pevný alobal, 3 kg uhlí, podložka Regal pod dýmku a další milé cetky. *mlask*

K tomu jsme dostali dva lístky na drink u baru, později pochopili, že to je na celý den pro „Czech guys“ málo. Obdrželi jsme jich tak 15 😆. V poledne nás nasytili kynutým knedlíkem s masem, zajímavá volba, večer pak aligátorem. Nekecám, šéfe, nějací homies z Louisiany si venku otevřeli bufet (Zoidberg approves), kde nabízeli smaženého sumce, aligátora, okru, steaky a pekanový koláč. Bylo to trochu těžší, ale po celém dni s lístky na drink to do žaludku zahučelo jako Pendolino do tunelu. Aligátor byl mimochodem výborný, takové hodně šťavnaté, dobře kořeněné kuře.

Dost bylo pochutin, vás přece zajímá něco docela jiného. Co zajímavého i fádního jsme objevili? Čtěte dále a mrkněte na video tour, kterou jsem pro vás zachytil!

Nejprve upocená tour po dvoře. Člověk zakopává o koberce a sedačky, samozřejmě u nich nikdo nesedí kvůli výhni, a tak se již přichystané dýmky, čekající na korunku, pekly ve vlastní šťávě (té čiré ve váze) – pozdější potah z jedné z nich mi téměř roztavil nosohltan. Tour pokračuje.

První na ráně byl stánek Hookah Vault, což je shop, který do toho aktuálně velmi šlape a dováží do Ameru i věci z Evropy a Ruska. Pro nás solidní výběr, pro místní tak trochu zjevení. Sean dal dobrou cenu, tak jsem zakoupil korunku a originální Provost. Potěšil nabitý Kashmir Lime a později celý výběr novinek od Tanže. 

Hned vedle ostatně trůnil ofiko stánek Tangiers, k dispozici byly hadry, korunky, všemožný merch a samozřejmě nové příchutě Tangiers. Netuším, jak brzy se jich dočkáme, proto jsem koupil čtyři z nich a Tomáš pro jistotu všechny. Šlo o:

• Extreme Cane Mint (sladší, silnější Cane), Atmosphere (nikdo to nebyl schopen identifikovat, ale fajn), Rage 77 (variace na Love 66), Pinetops (jemné jehličí), Sage Mint (sladká máta s šalvějí, méně výrazné než Salbei od DS), Juniperberry (bobule jalovce), Cardamom Cheesecake (velká paráda), Ginger Pear (mega povedená kombinace hrušky se zázvorem), Kashmir Mango (za mě jeden z nej kašmírů aktuálně, spojení úžasné) + Sunrise (okurka, broskev, máta) a Sunset (okurka, meloun, máta)!

Následoval stánek prodejce Kakas Hookah, který nabízel nově dovezený Darkside v povedeném plastovém balení – ocenil bych i u nás. Mimo jiného nabízel nějakou dýmku inspirovanou Union Hookah, nicméně tahle měla středy těla v barvách edicí Tangiers s rukopisem příchutí. Celkem nice. V sousedství se nacházel stánek ROR, nové místní světloty, která nebyla vůbec špatná. 

Řadu končil stánek Fumari, kde prezentovali vlastní dýmky s ověřenou světlou edicí tabáku. Byly tam však dvě dýmky, kde majitel mixoval Tanž s Fumari. Kupodivu lahodné a sám mě přesvědčoval, že se nemáme bát takové mixologie. Vyměnili jsme si kontakty, ze zmínky v knize byl nadšený. Později jsem mu nabil dýmku našim stylem, což silově trochu nedával, ale ocenil ji.

V druhé lajně bylo uhlí Cococurth, sponzor akce, nějaké CDB a stánek B2 Hookah. Ti prakticky prorazili s epox. pryskyřicí na těle dýmky a dodnes ji dělají nádherně. Zamrzí jen vysoká cenovka, kde se promítá výroba čistě v USA. Překvapilo mě, že majitel byl hendikepovaný/zraněný, ale jeho vozíček byl doslova dýmkařský. No nic, stočíme zpátky do fabriky.

Začnu u Regal Hookah, George dotáhl desítky nádherných kousků. Tělo z LEGA, šutru, nádherně vzorovaného dřeva, se šiškou zalitou v pryskyřici a spousta dalších. Kousek opodál stál stůl Mason Bowls, kde Nino nabízel tradičně nedostupné korunky, legrační náustky a doplňky. Prodal všechno a mělo to bizarní následky, dočtete se později. Sousedil s World Hookah Marketem, který prodával prodával mezinárodní dýmkařský gear.

Evropskou stopu představovaly korunky Bastard, které navrhl známý dýmkařský děda Terry Antoniades z Kypru. Ten bohužel nedorazil, užívá zřejmě důchodu – převzali to Španělé. Měli tam i hrnčířský kruh, takže jsme mohli tvorbu korunek vidět v reálném čase. Ve finále tam ubastlili obří korunku na cca 250 g, tedy přesně jednu štangli Tangiers.

Produktovou tour bych zakončil dvojicí tvůrců korunek. Tím prvním byl Jordan ručně vyrábějící v malosériích pod značkou 1010makes. Super týpek, se kterým jsme později dali po dýmce a pivku v San Diegu. Povětšinou tvoří phunnely, jak jinak, ale pár klasik se u něj našlo. Poslední pán na holení (radši ne, bez vousů by to nebyl on) je Omar, tvůrce proslulých Alpaca Bowls. 

Milovník houbiček (dělá z nich kafe, čaj, kosmetiku pod brandem Culture Shrooms), trávy, dobrého pití a hlavně dýmek. K tomu je, stejně jako George, dlouholetým obchoďákem Tangiers. Uvolněný pohodář, který nic moc neřeší, proto jeho stánek byl jako jediný v patře, do kterého moc lidí vůbec nenapadlo vyjít. Nevadilo mu to. Pro těch pár odvážných přivezl desítky nádherných korunek, hader a houbového pití + stůl na beer pong!

Prima doplňkem celé akce byla tichá aukce. Tangiers family vytvořila spoustu umča ve formě obrazů a sošek s dým. tematikou, které byly rozvěšené různě po fabrice. Visel u nich papír, kde se zapisovaly příhozy. Celý výtěžek poputoval na charitu. Tom se z legrace zapsal u jednoho obrazu, co měl na šířku tak metr a půl. Smál jsem se představě, jak to bude soukat do letadla. Aukce se vyhlašovala večer, naštěstí ho někdo přehodil. Tom však následně vydražil to nejcennější!

Dražil se velmi speciální tabák. Pouze pro tuto příležitost a už nikdy více Tangiers vytvořil příchuť Too Much Cane Mint, kde bylo 3x více účinné látky než v Extreme Cane Mint a 9x více než v běžném Cane Mintu. Příhozy začínaly na 25 dolarech. Tomáš se zapsal jako první a v průběhu 10 hodin kolem příležitostně hlídkoval. Jeho hlavním soupeřem byl chlapák z Jumeirah Garden, londýnského lounge. Byla to tvrdá bitva, na kterou si Tom chystal i budíky. A povedlo se, v posledních vteřinách zadal vítěznou částku 273 USD. Holly shit!

Z celé akce bych vyzdvihl hlavně dýmkařské postavičky všeho druhu. Dorazil výběr z hardcore komunity, jejich přátelé, random milovníci dýmu i pár divnolidí. Podobně jako naše, tak i jejich komunita je rozmanitá. Starší paní z růžovými vlasy, Arabi s bříškem, Rusové z Miami, matka s dcerou, můžu pokračovat ještě dlouho. Všichni v dobré náladě, na place stovky dýmek. V mnoha konverzacích jsme srovnávali naši kulturu s jejich, nebyla nouze o zdvižená obočí.

Oblíbil jsem si hlavně borce pod přezdívkou Dragonfly Mike. Holá hlava, boží rezavý fus. Hardcore dýmkařil od začátku tisíciletí, pak si dal 7 let pauzu a znova se k tomu vrátil. Tvoří super one minute recenze na tabák na IG a TikToku. S tím jsem si povídal asi nejvíc, skvěle jsme si sedli. Wayne Gonzalez je zase ultimátní sběratel korunek, má jich doma více než 200 a nad jeho kolekcí by jeden poslintal displej telefonu. Rádi jsme se opět potkali s Travisem, který sice neměl skoro čas, ale byl mega rád, že jsme za ním přijeli. Kluci z Jumeirah Garden večer vybalili velký stash tabáku z Ruska a nabíjeli pro VIP zdarma, moc se jim to povedlo! 

Pak tu byl Pierre z Kaloudu, skvělý společník, který nám více představil jejich nové filtry Ayara na downstem, věnoval nám dárečky a dali jsme si sklenku či dvě. Až později jsem se dozvěděl, že pánko má dokument na Netflixu, vlastní podcast a je to celkem influencer. A zakončil bych to Davidem Harrisem, který nám ukázal svůj prototyp z kovu 3Dtištěného HMS CoalHaus, ten byl hodně wow.

Steve, viceprezident Tangiers, byl zaujatý našim stylem kouřením Tanže. Netrvalo dlouho Steva přesvědčit – dostali jsme povolení nabít si do našich korunek, což bylo jinak zapovězeno. Já i Tomáš máme odlišný styl, takže z toho vznikly tři různorodé korunky. Kolemjdoucím to trhalo plíce a my byli spokojení, stejně tak Steve. Mimochodem, Tomáš obdaroval několik lidí českým HMS marvin zenit a korunkami od Amfory. Bylo skvělé vidět zaměstnance Tangiers, jak to zkoušeli a byli mile překvapeni.

Často jsme se prostě vyplajzli na sedačky ve VIPku a kecali o všem možném. Žrádlo, politika, zbraně. Ale hlavně o dýmkách. Pokusím se to trochu shrnout. Většina lidí tam nedá dopustit na phunnel v kombinaci alobal & Provost, HMS používají méně. Nabíjejí vidličkou, ruce nepoužívají. Díry také vidličkou, případně pokerem. Klasika je pro ně příliš silná a podle nich krátce vydrží. Nabití pod 20g příliš nepěstují a nejdete mezi nimi maratonce (jedna korunka na 3–4 hodiny) i rychlovky (přebíjejí klidně po 45 minutách). Mixologii provozují pouze na sekce ve phunnelech (půlky, třetinky, čtvrtky). Obecně se shodnou, že úroveň jejich podniků stojí za hovno. Dýmí často sami a v uzavřených komunitách různě po státech. Spousta z nich je pohostinných a společenských, takže často zvou lidi k sobě na dým a hostiny.

Později jsme šli ještě znova na after do Empire, ale to už netřeba dále rozepisovat. Původně jsme se měli zdržet ve Phoenixu ještě celou neděli (odjezd v pondělí), avšak Goerge s Neeve nás překvapili, že jedeme už teraz. Z Phoenixu jsme tedy viděli jen zástavbu, fabriku a lounge, co už. Nabalení jsme tedy vyrazili naposledy do Tangiers.

Z rychlého odjezdu vznikla ještě tři hodiny dlouhá session, ze které jsem pravidelně utíkal kvůli té nehorázné klimatizaci. Venku 35°C, uvnitř tak -5°C, brrr. Jsem rád, že to nenastartovalo pověstnou rýmečku. Zvedáme kotvy! Cesta je dlouhá, 6 hodin v autě bez dýmu nelze připustit. A tak jsme Regal dodávku přestavěli v pojízdný lounge. 

Silniční režim

Dýmka ukotvená mezi petky s vodou v balíku, nabitá korunka na cestu, nažhavené uhlí do zásoby a krabička silver tabs pro nažhavení dalších kokosáků k tomu. Uhelná stanice se skládala z kovového kyblíku mezi řidičem a shotgunem, do kterého jsme usadili obří cedník na špagety. Tam jsme dali rozžhavené kokosáky navíc. Otevřít okno, do ruky jedno z mnoha pivek z Georgova chlaďáku a vzhůru do Kalifornie! O zbytku naší podivuhodné cesty se dozvíte příště, čest vám všem, kteří jste dočetli až sem 🖤.