Zamyšlení skoro-třicátníka nad vývojem dýmkaření u nás. Stále více se setkávám s žalmy mé dýmkařské generace. Proč nejsou žádné novinky, kde jsou ti mladí na dýmkách, komunita už není co bývala, v podnicích menších měst prázdno, EU nás drtí, vapy nám užírají budoucí komunitu atd. Špatná atmosféra, dobře, pokusím se do ní vcítit jako slepec na orgiích a přidám svůj pohled na věc.
 |
| Ai-ta, krajta! Dýmka nic moc, ale jako ilustrace postačí |
Dejme tomu, že dýmkaření v ČR je zhruba staré (mladé!) jako já, tedy +- 30 let. Jako většina odvětví, i dýmky se posouvají s každou novou generací. Vpřed, do boku, někdy i vzad. Abych mohl zhodnotit, kde se nyní nacházíme, je potřeba nakouknout do historických análů (:O). Nu a když tu dějepisnou řiť rozevřu doširoka, začalo to v 90. letech. První čajovny, importované dýmky z Egypta, Turecka a jiných států, zrod Shanti, dovoz Nakhly a zapomenutých arabských značek. Pokud většina dýmkařů začíná v rozmezí 15–25 let, této první generaci dnes táhne na 50 či 60 let – vskutku praví dýmkosauři. Jací byli?
Objevitelé
První generaci znám jen z vyprávění pamětníků, tehdy jsem vstával v 6 ráno na Pokémony a Horsta Fuchse. Byli to objevitelé, nadšenci. Dýmky dováželi z dalekých krajů, příliš o nich nevěděli. Dopracovali se k jejich použití metodou pokus-omyl, případně jukli na dovolené, jak to dělá místní dědek. Neměli mnoho informací, tehdejší dýmkaři buď experimentovali, nebo se ptali v čajovnách či žádali o radu jiné dýmkaře. Z této nesourodé skupiny vznikl zárodek dýmkařské komunity, ponejvíce v Brně.
Vládlo spojení dýmek s ezoterikou, čajovnickou kulturou, dálkami a Orientem. Všemu se dávaly libozvučná jména jako hagar (korunka), závětrník (tarbuš), šlauch (hadice), karafa (váza) atd. Dýmky z plechu, mosazi, řádně hlučné a přímo lačnící po rzi a vodním kameni. RZU, dvě jablka, papírové hadice! Dýmkaření v Česku dala tato generace základ, prvotní nadšení, komunitní feeling, zázemí dýmkařské čajovny a nezbytné, základní produkty. Dýmkařili pro radost, nebyla to pro ně žádná věda. Ti úspěšní dnes tvoří páteř dýmkařského průmyslu. Své žezlo pozvolna předávají někde mezi lety 2005 až 2009 a pokud s tím dýmkosauři nesekli, kouří dodnes.
Inovátoři
Vývoj dýmkaření souvisí s generačním střetem. Nová generace se chce odlišit od té staré, rebeluje. Osedlá stávající trend a pojme jej odlišně. O slovo se v novém miléniu přihlásila generace let 80. a 90., moji homies. Cestu nám umetli dýmkosauři a tak jsme vzali za vděk tím, co nám připravili. Díky nim se totiž v nultých letech, jako smrad z vonných tyčinek, rozšířily čajovny do všech kout(k)ů republiky. Tam jsme se s dýmkou potkali. Ale prr, díky dýmkám z trafik a dovolených jsme to zvládli i na kdejaké teenage párty či na tajňáka, když staříci nebyli doma.
V čem to rebelství?
Internet, vole. Z dnešního pohledu se to zdá vtipné, ale je to tak. Díky němu jsme dohlédli za hranice a začali se o světě dýmu dozvídat více.
Objevili jsme Ameriku, doslova. Její tabáky, vybavení, nabíjení a mixologii. Začali jsme k dýmce přistupovat jinak než dýmkosauři, chtěli jsme jí více porozumět a vytáhnout z tabáku maximum (potunit to Habibi, že jo). Sice pamatujeme i tabák za kilčo, ale i tehdy byl prostě drahý, tak proto ten zájem.
Z toho pramení druhá rebelie, a to právě vůči cenám a dostupnosti tabáku. Objevily se komunitní muly, které tahaly z dovolených arabské tabáky. Vděčně jsme od nich brali. Muly morfovaly a staly se z nich pašeráci. Převážně díky nim jsme objevili tabákovou Ameriku. Později rozšířili sortiment o ruské, turecké, ukrajinské a jiné značky – staly se z nich „tetičky“. A řekněme si to upřímně, z velké části jim vděčíme za dýmkařský progres a jedinečnou tabákovou nabídku v srdci Evropy. Přidejte si k tomu objev německého trhu + éru asistovaných nákupů a výletů do Drážďan i jinam. Nastal tabákový Klondike.
Podmínkou růstu byl i stále větší výběr produktů/legálního tabáku, díky internetu jsme podojili první e-shopy. V roce 2015 se k tomu přidal iSmoke a otevřel nám dveře na východ – objevovali jsme kvalitní produkty, tabáky a začali jsme se učit od Rusů a Ukrajinců. Najednou jsme sosali to nejlepší ze západu a východu, což nám dýmkařsky jenom prospělo.
Chtěli jsme se potkávat, seznamovat a sdílet nadšení z dýmek. Skupiny kamarádů, štamgastů a mudrlantů se setkávaly v čajovnách i venku. A tady vzniká opravdová dýmkařská komunita, složená z experimentátorů, pašeráků, mluvků i neustále se rady dožadujících zelenáčů. Díky internetu jsme se začali potkávat také online, a to na fóru Zabublame.cz a v legendární FB skupině DÝMKAŘI, později na Czech Hookah a CHF. Pořádali jsme první akce a srazy, k tomu jsme vyjížděli na zahraniční veletrhy, jakmile přišly. Bylo to takové rodinné, rád na ty časy s melasou v oku vzpomínám.
Byla to
doba inovací. Díky Meduse jsme začali používat silikonové hadice, dorazily celoskleněné i závitové dýmky. Zjevil se nerez a elox. hliník, objevilo se bambusové uhlí, heat management badcha. Občas jsme zaslechli slovo Tangiers, ale neměli jsme šajna, vo co jde. Dorazily k nám phunnely a vortexy. Později přišel game changer v podobě HMS Kaloud Lotus, východních produktů a černot. Zachránilo nás kokosové uhlí, pobavilo míchání v rytmu Jeff¨s 7 Elements, obohatilo Německo a jeho levný tabák, vybojovali jsme si výjimku v protikuřáckém zákoně! Přišlo nám, že každý měsíc bylo něco nového, dýmkaření si o překot razilo cestu vpřed. Bylo si s čím hrát, více o této dekádě v
Dýmkařské bibli.
Když se přehoupneme do 10. let, začali jsme rebelovat potřetí. Před 10–15 lety jsme přišli k podnikům sice funkčním, ale nedotaženým. Čajovny nebyly nikdy vyloženě zaměřené na dýmky, byl to jejich side hustle. Navíc jsme byli unavení z ezoteriky. Chtěli jsme tedy dýmkařský podnik! V rukou mladých majitelů, jejichž společným jmenovatelem byl nízký kapitál, dále palety/IKEA, slabá úroveň gastra a ruský hip-hop, vznikaly první shisha bary a lounge. Hvězda dýmkařských čajoven začala upadat.
Nastal
informační věk, a to doslova. Nejen výtažky ze zahraničních znalostí, ale i první tuzemská tvorba. Kniha Vodní dýmka od pánů Jančára a Sedláčka, první recenzní a osvětové snahy v rámci komunity, Projekt Dýmka, má dítka
Dýmkařův koutek a kniha
Dýmkařská bichle, tvorba Shanti a iSmoke, zápisky Mikuláše Klokočky, Daliborův HookahWeek, tvorba ResolutionTV, má i jiná
školení, přednášky, workshopy.
Začali jsme schraňovat, ucelovat a tříbit dýmkařské znalosti, aby tehdejší i nastupující dýmkařská generace mohla začít nejenom s kvalitními produkty, ale také s dostatkem informací.
Dnes jsme už generace kolem 30+- a řekl bych, že pro podniky jsme aktuálně ta nejvýdělečnější skupina zákazníků – dýmky milujeme, máme cosi odkouřeno, vyděláváme a rádi část zlaťáků proměníme v podnikovou pohodu s dýmkou. Ale pouze několik z nás už je v komunitě aktivních ve smyslu skupin, akcí, experimentování, sdílení znalosti a pomoci začátečníkům. Náš vrchol nastal mezi lety 2014 až 2018, poté už se to vyselektovalo na dýmkaře z povolání + ty dlouhodobě nadšené a partu, pro které byla dýmka zajímavou životní fází, avšak posunuli se dále. To nezastavíte, je to přirozená věc. Také nám chybí čas oddat se dýmu na plno, protože život. Žezla se držíme dlouho, vždyť dodnes jsme páteří dýmkařské komunity a částečně i průmyslu. Komu jej předat?
Zlatá generace
V minulé dekádě se k dýmkám dostala mladá krev.
Dalo by se říct, že jsme jim naservírovali kvalitní dýmkaření na stříbrném podnose. Takové možnosti jako oni neměla žádná generace před nimi. Začít dýmkařit s kvalitními produkty z celého světa a informacemi, ke kterým jsme se my složitě prokousávali. V kvalitních i punkových dýmkárnách, ale také v čajovnách různé kvality. Přeskočit RZU a papírové hadice, nakupovat v tuzemsku i zahraničí tabák a vybavení, používat HMS. Dýmkařit s co nejnižšími zdravotními dopady.
V komunitě jsme jim ale připravili toxické přivítání, protože ego, vtípky a zesměšňování začátečníků.
V této éře nám dospěly dýmkařské podniky a rozrůstaly se cateringy. Čajovny předaly své žezlo výhradních dýmkařských podniků loungům, barům, útulnám a doupatům – dnes tvoří tento typ podniků místa, kam se lidé vydávají za dýmem. Tahle generace se do jejich tvorby pustila s vervou a navázala tak na tu naši. K tomu navíc kraftí dýmky, tabák i příslušenství – docela podnikavá parta. Spousta z nás se s nimi přesunula na Telegram, dění ve skupinách na FB se trochu utlumuje. To je jejich vlastní rebelství, dá se říct – staříkům na FB dávaj vale.
Bohužel se to rokem 2020 začíná lámat. Všimněte si, že minulá dekáda začínala krizí a přehoupla se do blahobytu. V době rostoucích mezd a relativně nízkých nákladů je snadné se aktivně do dýmkaření zapojit. Není proto divu, že jsme zažili tak divoký skok vpřed a rozšířili mohutně naše řady. Přišla pandemie. Za Covidu se sice napapaly e-shopy a spousta lidí začala dýmkařit doma, avšak podniky se dostaly na hranu existence.
Covid s tím zamával na straně majitelů, zaměstnanců i návštěvníků. Mnozí si odvykli chodit a přišli na to, že když se to radši jakž takž naučí a zainvestují do gearu, mohou doma kouřit častěji a s nižšími náklady. Na druhou stranu mnohým chyběla socializace, tak zase naběhli zpět do podniků. Pak přišla válka, krize cen energií a inflace. To se musí někde promítnout a dýmka je vždycky spotřeba navíc, takže pokud se jí nechci vzdát, hledám právě to levnější řešení. V menších městech to může být vidět ještě více, podnik frčí hlavně přes víkendy a týdny jsou nic moc. A tak nám i spousta podniků zavřela a začínat dnes s podnikem chce hodně promyšlený plán, kapitál a štěstíčko k tomu. A co ti nováčci tedy?
Ztracená generace?
Přivítejte omladinu ve věku 18–25 let. Že jsme začínali dýmkařit i dřív? Ano, to bylo v době, kdy se našlo více dýmkařských podniků, kteří nám i pod zákonnou hranicí dýmku poskytly (díky veleještěru za ně). Dnes už si to skoro nikdo nelajzne. Zásadní ale je, že se mění trend v neřestech.
Tahle generace přímo naběhla do trendů vapingu, elf barů, kratomu, nikotinových sáčků, IQOS atd. Když vynechám kratom a sáčky, mají dým vždy po ruce a s chutí, která je baví. Nemusí si nakupovat horu tabáku, dýmek a příslušenství. Rituál přípravy jim třeba nic neříká, navíc nepotřebují sedět u dýmu hodiny, stačí jim puffnout a čus. Takže se část generace, která se potencionálně může stát dýmkařskou, realizuje v jiných „neřestech“. Z dat také plyne, že se počty kuřáků snižují. Data specificky o nás nemáme, ale ten kuřácký trend je spíš sestupný. Zdá se tedy, že se do dýmkaření nedostává nová krev. Alespoň ne tolik, jak jsme byli zvyklí v minulosti.
Když se k dýmkám dostanou, často je vnímají jinak. Cool věc, udělám si u toho fotku, stále trochu rebelství. Netřeba jít do hloubky, stačí klouzat po povrchu. Používají jiné platformy jako TikTok, Snapchat, skupiny na WA. Na Facebooku je vlastně nezajímáme, mají jej spíš kvůli Messengeru. Na Instagramu se mísíme už více.
Další důležitá věc, z dýmkaření se stala nákladná záležitost. To není žádná novinka, ani pro nás to nebyl dvakrát levný koníček. Ale v dnešní době? Pro ty fakt mladé bez podpory rodičů nebo dobré brigády je vše drahé a nedivím se, že při stávajících cenách tabáku a hlavně cenách v podnicích je v dýmkaření méně mladých lidí. A to není problém jen mladých, dopadá to na celou komunitu. Třeba i v podnicích se skládá na dýmku více lidí, ale tímto jsme si prošli i my. Dýmka je spotřeba navíc a když nevíš, jak a z čeho vyžít, odpustíš si ji.
Pozoruji i nezájem komunitě přispět. Maximálně jsou to mladí kutilové, co dělají příslušenství nebo 3Dtištěné dýmky a další věci. Jinak nejsou vidět, nejsou slyšet. Čekal bych, že po letech tu já s Daliborem nebudeme skoro sami. Ať už videa, psané věci, podcasty – jakákoliv tvorba. Ne, pouze několik značek dělá obsah, k tomu pár IG projektů, jinak žádní noví blogeři, recenzenti, tvůrci. Proč? Protože je to náročná práce a kdo to chce dělat kvůli penězům, tak v ČR nepochodí – jsme malý trh a svazuje nás legislativa. Takže musíš mít zápal, nějaké poslání a dělat to ve volném čase s vidinou, že tvrdá práce jednou přinese ovoce – což se snadno napíše, ale hůř realizuje.
Komu tedy předat dýmkařské žezlo? Umřou dýmky s námi, nebo ta nová generace přirozeně nastoupí na naše místo?
Obrození
Můžeme lamentovat, že se v komunitě nic neděje. Z našeho pohledu je novinek méně. Spousta věcí už byla vymyšlena, ladí se jen design, matroš a detaily. Honíme se za e-HMS, to nás sice nespasí, ale nabízí zajímavou alternativu. Na druhou stranu, kolegové a kolegyně, vyrůstali jsme v dýmkařském boomu a jiných podmínkách než generace dnešní. Byla komunita více aktivní a pospolitá? Ano, byla. Dnes je jiná, takto chodí. Mnoho těch, kteří měli v komunitě velké slovo, už se v životě posunulo a řeší věci jako rodina, hypotéky, budoucnost a objevují i jiné koníčky.
Přijde mi, že jsme tu za 30 let vybudovali něco úžasného. Země bez žádných kulturních vazeb na dýmkaření patří mezi velmoci v našem odvětví. V kvalitě a počtu dýmkařských podniků, řemeslném českém skle a křišťálu, inovativních materiálech pro dýmku (silikonové hadice, porcelán, beton, 3D tisk, dřevo atd.), v hloubce znalostí našeho řemesla, informační sféře, pořádaných akcích (roste to hezky rok od roku), dále v závodu o elektronické HMS a také tím, že si bereme to nejlepší ze západu i východu a děláme si to po svém. Jedinečně, českou cestou.
Abych to zakončil, lidi si k dýmkám najdou cestu v jakékoliv generaci. Třeba ti mladší nejsou aktuálně tolik vidět/slyšet a teprve do komunity přispějí něčím hodnotným – stále věřím v to, že i do budoucna bude dýmkaření v dobrých rukou. Nejdou možná tolik vidět, protože používají jiné platformy jako TikTok, Telegram a IG. A v podnicích se mohou objevovat méně, protože když jsou to studenti nebo čerstvě pracující, zvedající se ceny na ně mají velký dopad. Cestu si k nám ale najdou i „dospělí“, ať už po vlastní ose, skrze podniky, cateringy nebo dýmfluencery. Nejsme tedy poslední dýmkařskou generací, drazí miléniálové.
Užívejme si, dokud je k nám legislativa víceméně přívětivá. Až nastane opravdová krize, jejíž zárodky můžeme vidět v návrhu zákazu příchutí, musíme zamakat na tom, aby náš koníček přetrval. Jednu bitvu jsme však poměrně nedávno vyhráli.
Od března 2024 budeme mít konečně vlastní daňovou kategorii tabáku pro vodní dýmky, která nám přinese významné snížení cen. Dopady to bude mít široké, veskrze pozitivní, řekl bych. Zamyslel jsem se nad tím
zde, počtěte si!
Vzpomínejme tedy na ty krásné začátky a obrovský pokrok, ale nelamentuje furt. Dýmkaření se prostě vyvíjí a Jolandou není nikdo, v budoucnu můžeme růst, stagnovat i postupně vymizet. Tím si ale hlavu nelamte, nabijte si korunku a vypusťte tyhle úvahy ven z těla spolu s dýmem.
